Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dream Theater - A Dramatic Turn of Events

Dream TheaterA Dramatic Turn of Events

Sarapis18.10.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, sluchátka AKG K44
VERDIKT: ...tak jen aby neskončilo album i v propadlišti metalových dějin, potažmo stárnoucí diskografie kapely. Ale o to se zas tak nebojím. Od „Octavaria“ jednoznačně nejlepší počin. Za každých ubraných deset minut kaše by byl u mě bod nahoru. Ale já jsem malej pán…

Na „Dramatic Turn of Events“ jsem se nijak netěšil. Předchozí řadovka kolem mě prolétla takřka bez zvýšení tepu a vůbec poslední roky u Dream Theater bych se nebál označit za hubené. Podle mého názoru poslední dobrá deska z jejich dílny vyšla před šesti lety a pro poslední progresivní dílo je nutno zabrousit ještě dále do historie, takže byť nedávno došlo k zásadní změně na postu bubeníka/co-writera/co-producenta/co-managera/workoholika, těžko očekávat, že to tentokrát bude to pravé a věřit, že za nevýraznými řadovkami stojí pouze Mike Portnoy.

Jenže ten už je pryč a na jeho místo hezky zlehka dosedl po trochu cirkusovém konkurzu jeho obdivovatel Mike Mangini. Mike byl vyměněn za Mika a to v situaci, kdy byl veškerý materiál hotov, takže někdy na aktuální nahrávce ani není poznat, který z Miků právě tluče na buben. Ale né, poznat to je (i zvukově jsou bicí trochu o něčem jiném, hlavně virbl je civilnější než Portnoyův charakteristický syrový bubínek), akorát že party už byly v momentě příchodu talentovaného Manginiho napsány a nelze se tedy divit, že jeho osobnost není na nahrávce příliš výrazná. Výměnu bubeníka však rozhodně nevnímám negativně jako kdysi vystřídání Lopeze Axenrotem v Opeth v období „Watershed“, tam došlo k citelnějšímu zásahu. Mám-li na Portnoyově odchodu najít něco pozitivní, je to především to, že konečně na desce zpívá James LaBrie samotný a zpívá mu to fakt dobře.

Jiný „nešvar“ ale zůstal a tím je Rudessovo někdy podivínské experimentování se zvuky, které párkrát nemohu označit jinak než jako příšerné (např. jeho sólíčko v závěrečné „Beneath the Surface“). Za každou cenu udělat něco nečekaného je někdy kontraproduktivní a i střídmost je výsada králů, ke kterým tím pádem má celá kapela zas o kus dál.

Další negativum vidím v délce některých skladeb, které jsou nevhodně prodlužovány exhibičními pasážemi (např. prostředek „Outcry“, úvodní část „Lost Not Forgotten“). Hoši, nemusíte pořád dokazovat, že to s prsty umíte. Bez předimenzovaných instrumentálních orgií by se pár songů bez potíží obešlo a jednoznačně by jim to prospělo. Třeba vyklidněnou pasáž v závěrečné části „Outcry“ beru jako vysvobození, minuty předtím až na pár krátkých momentů trpím nebo mentálně vypínám.

Ale jinak je to dobrá deska. Několik skladeb se mi líbí hodně – úvodní hitovka „On the Backs of Angels“, nenucený popěvek „Build Me Up, Break Me Down“ nebo příjemná balada „This is the Life“ s rozjezdem evokujícím „Another Day“ z druhé desky. A kdyby se borci vyvarovali těch vycpávkových instrumentálních hovadin, na které už bývám na jejich přibývajích řadovkách alergický, vezmu na milost i ten „Outcry“, „Lost Not Forgotten“ a „Breaking All Illusions“. Jenže i po mnoha posleších se mi stává, že si pobroukávám cestou městem třeba jen refrén a zbytek je v propadlišti mé paměti…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky