Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dream Theater - A Dramatic Turn of Events

Dream TheaterA Dramatic Turn of Events

Sarapis18.10.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, sluchátka AKG K44
VERDIKT: ...tak jen aby neskončilo album i v propadlišti metalových dějin, potažmo stárnoucí diskografie kapely. Ale o to se zas tak nebojím. Od „Octavaria“ jednoznačně nejlepší počin. Za každých ubraných deset minut kaše by byl u mě bod nahoru. Ale já jsem malej pán…

Na „Dramatic Turn of Events“ jsem se nijak netěšil. Předchozí řadovka kolem mě prolétla takřka bez zvýšení tepu a vůbec poslední roky u Dream Theater bych se nebál označit za hubené. Podle mého názoru poslední dobrá deska z jejich dílny vyšla před šesti lety a pro poslední progresivní dílo je nutno zabrousit ještě dále do historie, takže byť nedávno došlo k zásadní změně na postu bubeníka/co-writera/co-producenta/co-managera/workoholika, těžko očekávat, že to tentokrát bude to pravé a věřit, že za nevýraznými řadovkami stojí pouze Mike Portnoy.

Jenže ten už je pryč a na jeho místo hezky zlehka dosedl po trochu cirkusovém konkurzu jeho obdivovatel Mike Mangini. Mike byl vyměněn za Mika a to v situaci, kdy byl veškerý materiál hotov, takže někdy na aktuální nahrávce ani není poznat, který z Miků právě tluče na buben. Ale né, poznat to je (i zvukově jsou bicí trochu o něčem jiném, hlavně virbl je civilnější než Portnoyův charakteristický syrový bubínek), akorát že party už byly v momentě příchodu talentovaného Manginiho napsány a nelze se tedy divit, že jeho osobnost není na nahrávce příliš výrazná. Výměnu bubeníka však rozhodně nevnímám negativně jako kdysi vystřídání Lopeze Axenrotem v Opeth v období „Watershed“, tam došlo k citelnějšímu zásahu. Mám-li na Portnoyově odchodu najít něco pozitivní, je to především to, že konečně na desce zpívá James LaBrie samotný a zpívá mu to fakt dobře.

Jiný „nešvar“ ale zůstal a tím je Rudessovo někdy podivínské experimentování se zvuky, které párkrát nemohu označit jinak než jako příšerné (např. jeho sólíčko v závěrečné „Beneath the Surface“). Za každou cenu udělat něco nečekaného je někdy kontraproduktivní a i střídmost je výsada králů, ke kterým tím pádem má celá kapela zas o kus dál.

Další negativum vidím v délce některých skladeb, které jsou nevhodně prodlužovány exhibičními pasážemi (např. prostředek „Outcry“, úvodní část „Lost Not Forgotten“). Hoši, nemusíte pořád dokazovat, že to s prsty umíte. Bez předimenzovaných instrumentálních orgií by se pár songů bez potíží obešlo a jednoznačně by jim to prospělo. Třeba vyklidněnou pasáž v závěrečné části „Outcry“ beru jako vysvobození, minuty předtím až na pár krátkých momentů trpím nebo mentálně vypínám.

Ale jinak je to dobrá deska. Několik skladeb se mi líbí hodně – úvodní hitovka „On the Backs of Angels“, nenucený popěvek „Build Me Up, Break Me Down“ nebo příjemná balada „This is the Life“ s rozjezdem evokujícím „Another Day“ z druhé desky. A kdyby se borci vyvarovali těch vycpávkových instrumentálních hovadin, na které už bývám na jejich přibývajích řadovkách alergický, vezmu na milost i ten „Outcry“, „Lost Not Forgotten“ a „Breaking All Illusions“. Jenže i po mnoha posleších se mi stává, že si pobroukávám cestou městem třeba jen refrén a zbytek je v propadlišti mé paměti…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky