Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drom / Blues For The Redsun - Fullmoon Alchemy Narcotic Session

Drom / Blues For The RedsunFullmoon Alchemy Narcotic Session

Bhut15.6.2019
Zdroj: LP //promo od kapely BFTR
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Skvělé splitko, které nejen že hezky zní, ale taky dobře vypadá. Sice moc veselých nálad nepřinese, nicméně to už je věc žánru. Rozhodně kvalitní záležitost.

V anketě Břitva skončilo toto split album na slušivém třetím místě. Není divu, jde o vskutku kvalitní počin. A kdo že za ním stojí? Blues For The Redsun a Drom, kteří natočili po jedné skladbě, jež umístili na svou stranu velké černé gramodesky s hromadným názvem Fullmoon Alchemy Narcotic Session. Název, pravda, trochu zvláštní, ale podle jedné starší poučky, kterak pojmenovávat blacková alba, je vlastně v pořádku (pravidlo 87. Když to bude možné, udělejte svůj název alba tak, aby se skládal ze 3 nesrozumitelných slov. Dimmu Borgir jsou v tom mistři).

 

Zajímavě působí samotný obal, který bych ještě před vydáním této nahrávky ani u jedné kapely nečekal. No, možná u Blues For The Redsun, ale i tak... Jde mi o motiv bafometa, který se v metalové hudbě zjevuje opravdu velmi často. V poslední době tomu možná již tolik není, nicméně jen v mé skromné sbírce je hned několik obalů, kde bych tuto postavičku vyhledal. Ale (a tohle je opravdu zásadní ale) tenhle výjev má velice originální pojetí. Prostě těžce smrdí narkotiky. Nejde jen o ty pilulky, ze kterých modla vystupuje, ale třeba o injekční stříkačku v levé ruce (jak příznačné), které se jeví jako srostlá s tělem. Zkrátka něco, co je neoddělitelnou součástí života oné osoby. Výrazně působí i vyvalené bříško, které shledávám těhotenským. Těhotná fetka bafomet? To je síla! Anebo jde taky jen o pivní břich, což by mělo taky zajímavý rozměr. Zkrátka samé otázky. Ale já tu chci psát především o muzice, ačkoliv ten obal je prostě vynikající. Fakt skvělý. Jo.

 

Blues For The Redsun

 

Začnu čistě dle abecedního pořadí, jelikož ani v případě tohoto split alba neexistuje žádná strana 1 a 2. Ti na své ploše rozehráli skladbu Redukce zločinu čítající nějakých šestnáct minut. Banda nikdy nikam nespěchala, což je vidět i na tom, že nám stále dluží nějaký velký zářez do diskografie v podobě dlouhohrajícího alba. Tím pádem se nelze divit, že kompozici rozezvučí pozvolna, volně, dlouze a především trýznivě. Strunné vrnění, které milují všichni, kdo se kdy zamilovali do škatulky drone, si přijdou rozhodně na své. Nechybí ani lehký závan noiseového rušení a především noiseové podbarvení některých nástrojů včetně zpěvu. U zpěvu však shledávám trochu slabinu, protože osobně by mi jeho poloha seděla mnohem hlouběji. Nějaký fajn kanální hrdelní zločin proti heavy/power metalu by se tu leskl jak víno. Nicméně kapela i tak umí perfektně udržet pozornost i přes své rozvláčné tempo a opakující se motivy. Asi nejzajímavější bod nastává kolem deváté minuty, kdy se rozjede až stonerově chytlavá melodie, která mi sakra fest někoho připomíná, ale kdybych si šlehnul, tak nevím koho. To musíte objevit sami.

 

 

Drom

 

Se vší úctou k výše popisované kapele, tak Drom jsou pro mě jasným výhercem neexistujícího souboje. Jejich skoro dvacetiminutová tryzna V tanci světel je prostě špička. Jednak perfektně graduje a jednak má hrozně chytlavej refrén. Celá skladba je pěkně barevná a přitom poměrně minimalisticky založená. Stojí to hodně na povedených kytarových kejklích, ale zároveň skladba umí předat žezlo i doprovodným samplům. V tu chvíli se pak soustředíte na motiv, který jel jen na pozadí a najednou vypluje na povrch a má vás. Je to vcelku jednoduchá rovnice, relativně jednoduchá skladba a přitom tolik účinná. Rozhodně má atmosféru, to se musí nechat.

 

 

Obě kapely ukázaly, že jsou velmi silnými pojmy. Je dobré s nimi počítat. Však Drom vydali naprosto perfektní album Tady Bůh není a Blues For The Redsun mají za sebou vzestupnou tendenci splitek (jak říkám, jen to album chybí). Takže pokud jste dosud váhali při pořizování, teď už by neměla být sebemenší pochybnost. Na dobrém pocitu ještě přidává pěkně provedené edice od Metalgate. Ty černé plochy působí originálním dojmem staré ošuntělé desky, které lze lovit v bazarech, či otcovských sbírkách. Prostě to má takovou vtisknutou patinu. Ostatně k tak skličující a hluboké hudbě by se ani nějaká čistá verze jednoduše nehodila. Všechno sedí tam, kde má, čili vážně spokojenost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 20.6.19 13:31odpovědět

Zatím vrchol tvorby Drom. Lepší než celé "Tady bůh není"

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky