Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drom - Tady bůh není!

DromTady bůh není!

Jirka D.24.7.2018
Zdroj: 12" černá gramodeska s 16-stránkovým bookletem
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Druhé dlouhohrající album Drom a zdá se že i vrchol jejich dosavadní tvorby.

Drom. Nevím, co se vám vybaví při vyslovení tohoto slova, ale u mě je to ten tajemný nápis / slogan z Osvícených Stephena Kinga. Mord obráceně. No a pak taky jedna česká, tak nějak post metalová / hardcorová, levicově zaměřená a beznadějně zajímavá kapela. Drom sleduju od počátku, docela poctivě sbírám vinyly, poslouchám, čtu, málokdy souhlasím, ale to na dojmy z hudby nemá vliv.

 

Drom band

 

Při zadání slova drom do vyhledávače na mě jako první odkaz vyskočilo romské středisko z Brna, což (náhodou? na náhody nevěřím!) poměrně úzce souvisí s aktuálním albem Tady bůh není, protože to si jako nosné téma vybralo tábor v Letech a utrpení cikánů tam, a tak trochu v českých zemích obecně. Ostatně velmi rozsáhlý a hustě popsaný booklet coby příloha vinylu hovoří jasně a pokud si dáte tu práci se čtením, dozvíte se minimálně jeden díl pravdy. Víc ne.

 

U vinylu ještě zůstanu, protože je to poctivý kus práce. Ten masivní booklet především. Právě on stojí za vaši pozornost, za přečtení, třeba i za trochu přemýšlení, i když texty v něm uvedené (a tím nemyslím jen texty skladeb, ale všechno, co se v něm píše) do žádné hloubky nejdou. Spíš řežou do živého, vybírají fragmenty událostí, úryvky jiných prací a pod jednotícím tématem uvedeným výše se snaží vzbudit ... co vlastně? Emoce? Pocit studu? Pocit spoluzodpovědnosti? Nebo jen představují varování, že co se stalo jednou, může se stát znovu? Odpověď neznám, nehledám, nepřijde mi důležitá. A hlavně nějaká univerzální, jednoznačná pro všechny neexistuje. Je na každém z vás, co si z nich odnesete.

 

 

Post metal Drom je post metal z kategorie ISIS, což píšu s plným vědomím skutečnosti, že ISIS byla instrumentálka a Drom jsou hodně založení na vokálu. Tyhle Amíky vám některé momenty desky připomenou silně, v takové Do hadrů odění bych řekl, že skoro až moc. Post metal Drom je taky o tradičním prolínání lehkých a masivnějších kytarových pasáží, které jsou v případě této kapely vyskládány do výborně gradujících a smysluplných vzorců. No a konečně post metal Drom je taky o emocích, kterých je hodně, jsou uvěřitelné, silně manipulativní a především ve spojitostu s tematikou přirozené. Hudba s hlasovými stopami spoluvytváří intenzívní celek, který Drom v rámci své diskografie co do propracovanosti dotáhli dle mého názoru nejdál právě na tomto albu.

 

Takže ano, je to i o vokálech, které s metalem nemají moc společného a odráží hardcorovou část povahy Drom. Právě v nich, přesněji ve vícehlasých nakřičených stopách, mi Drom občas připomenou jejich kolegy Esazlesa (zkuste zhruba polovinu 339), ale tím přirovnání končí. Dojde i na žánrově tradiční "promluvy" a většina patří samozřejmě řevu, který mám u téhle kapely nejraději.

 

Celkové hodnocení vyplývá samo a není nad čím rozmýšlet. Tady bůh není! je ve všech ohledech silnou koncepční deskou, která staví na zajímavém tématu, i když jej ideologicky zabarvuje a zkresluje. Což lze pochopit, souhlas nikdo nevyžaduje. Bez ohledu na to je hudební stránka věci výborná a Drom bez debat vydali jednu z nejzajímavějších domácích desek letošního roku.

 

Drom vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky