Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

DRUID LORD je netypické jméno pro death metalovou sebranku sabathoidního typu. Když vezmeme v potaz americkou příslušnost s místem určení Florida, určitě byste si představili spíš brutálnější odnož death metalu než koketérie s doomem, na jaký jsme zvyklí na syrovém debutu anglických legend Paradise Lost nebo kultu žánru opět amerických Winter a jejich nedostižném debutu „Into Darkness“, či dalšího monolitu temné scény Celtic Frost.

Jak vidno, pohybujeme se v dobách dávno minulých. Oni také DRUID LORD netvoří žádné mladé duše. Sestava této hororově zaměřené temnoty stojí za zmínku. Vězte, že jména jako Pete Slate (kytary) nebo Tony Blakk (vokál, baskytara) každému pamětníku připomene jedny z nejlepších amerických death blackers a sice Acheron nebo další death metalové legendy Incubus a další.

„Hymns for the Wicked“ není žádná novinka. Je to reedice debutu z roku 2010 obohaceného o loňské EP „Druid Death Cult“. Jak už jsem předeslal, skladby na desce obsažené jsou v úzkých mantinelech žánru, tak jak ho definovaly kapely před víc jak dvaceti lety. Tedy tímto přínos DRUID LORD padá. Ale samotné skladby potěší každého milovníka pravého death doomu pro upřímnost, syrovost a hlavně pro dobré nápady. Rytmicky deska docela odsýpá. Střední tempa albu vládnou a do valivých ploch se příliš nenoří. Když ale popustí svým chorobným choutkám, dokáží se plazit jako pomalá smrt nebo pes, který ví, že něco provedl a jde si pro trest. Hehe. Písně zdobí sóla jako z partesu. Jako kdyby se kolem studia ochomýtal pan Mackintosh. Bicí mašinérie Steva Spillerse se s ničím taktéž nemazlí a do hlavy vám vtluče rezavé hřeby. Tony Blakk má dokonalý smrtící chropot, který „Hymns for the Wicked“ povyšuje o třídu výš.

Celku vévodí úzkost, temnota a depresivní nálady chovance blázince pro obzvlášť nebezpečné pacienty. Podzemní zvuk podtrhuje hnus už tak dost okrajový. Rozhodně není tato deska určená slabým povahám. Naopak, deska je dost extrémní, aby zaujala hlavně ty zvrácené a morbidní, kteří se ušklíbají nad vývojem žánru, který se sám sobě postupem let ztratil.