Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím kolostrojní duo DUOBETIC HOMUNKULUS! Zkuste pro začátek, neboť trpím nedostatkem fantazie, osvětlit původ názvu vašeho hudebního tělesa.

Wokis: Je to jednoduché. Vizuálně se mi líbilo slovo DIABETIC, jen se mi nehodil obsah, inu když hrajeme dva, mělo se na snadě ho zmutovat na Duobetic. Dále jsme chtěli dvouslovný název a Homunkulus je také skvěle vypadající slovo. Tedy hlavně jsem chtěl, aby to bylo vizuálně dle představ, a na to jsme nabalili i ten význam. Volně přeloženo jako Duo homunkulů, neboli dvojice uměle stvořených lidí, což mi do celého konceptu pěkně zapadalo. Jen se to hůře čte a blbě pamatuje (což někdo upřednostňuje), ale to neberu jako nevýhodu.

Walis: Je to tak.

Kapela vznikla na troskách kapely !T.O.O.H!, kterou si velmi dobře pamatuji. Uměla zaujmout jak hudebně, tak pohledem na svět. Jaká byla v době vzniku nové kapely hlavní strojní idea? Jak byste, protože různým srovnáním se asi nevyhnete, obě kapely oddělili a co obě naopak spojuje?

Wokis: Jsem rád že se ptáš, neboť konečně můžu přivést věci na pravou míru. Já byl v !T.O.O.H! pouze hráč na kytaru (až na moji skladbu Kálí), stejně tak i Freedom, který zde hrál bassátu. Po ukončení ťuhíků jsme se s Freedomem dohodli že budem pokračovat ve spolupráci a duální osazení se zdálo být ideální. Bohužel Freedom zjistil že DH vyžaduje dost práce a že se chce věnovat i něčemu jinému, tak odešel a během týdne ho nahradil Walis, spolužák z ČeVÚTka. DH spíš vzniko na troskách kapely Dr.Norden, kterou jsem s kamarády založil již někdy kolem roku 2001-2002. Tam byla ta nosná hmota - bicí automat, technický metal, takže spíše na toto DH navázalo, jen časově to bylo po ukončení !T.O.O.H!. Ale je pravda, že ovlivnění klukama Veselýma tam je, to přeci ani jinak nejde.

Walis: Neodvažuji se hodnotit !T.O.O.H!, jelikož jsem s nimi nebyl nějak zvlášť spřízněný a byl jsem všeho všudy na jednom koncertě. Když mě pan Wokis jednoho pondělního rána oslovil, pak poslal nějaké skladby, během jejichž poslechu mi proběhlo hlavou několik nálad od deprese až po čistou dětskou radost a zase zpět, měl jsem jasno, že do toho jdu. Idea kolostrojního dua je daná především naším několikaletým působením na kolostrojní univerzitě v Praze, která pro nás byla bezednou studnicí inspirace.

Máte vedle učinkování v !T.O.O.H! zkušenosti z působení v jiných kapelách?

Wokis: Začínal jsem již od základní školy na basovou kejtru – Tříštivá Fraktura – rock/metal/punk...? První kapela je to jako první žena, člověku se zdá, že to je takové nejintezivnější. Dále přišla perfektní kapela Tři sejři a bubák - šlo o alternativu, lámané rytmy, nespočetné takty atd... velmi dobrá škola. Pak, jak jsem zmínil, Dr. Norden (tam už jsem přestoupil na kytaru) a ten byl ukončen mým odchodem do !T.O.O.H!. A pak už jen DH a to mě drží dodnes. Mezítím jsem pomáhal i v různých projektech, jako byla alternativní Špona, atd...

Walis: Musím vzpomenout začátky v hranickém undergroundovém seskupení Orchestr Josefa Lísky, kde pomalu ale jistě začalo docházet k odumírání mých sluchových i mozkových buněk. Po přesunu do Prahy jsem chvilku vypomáhal hard-rock kapele Preludium. Pak to byla silně alternativn, multižánrová a multičlenná Aaen Anima, až jednou přišel Wokis a bylo jasno. V současné době pro udržování kondice ještě držím basové linky s mělnickýma MSB.

DUOBETIC HOMUNKULUS jsem poprvé slyšel spolu s novým albem a sám pro sebe si melu něco o neortodoxním strojírenském metalovém experimentu. Kudy vedla a vede hudební inspirace DH? Bude i nadále základem metal, nebo je možné ventilovat se i mimo něj?

Wokis: On ten styl se udělal tak nějak sám. Prostě člověk dělá, jak to z něho padá a ono to je todle, ale je možné, že se odkloníme. Nyní dělám na nové skladbě a asi to bude zas o krok dále, ale to už nejsem schopen objektivně posoudit. Jinak ventilace probíhá i mimokapelní tvorbou, např. spoluprací na netradičně pojaté hudbě k filmu atd…

Walis: V našich začátcích jsme tak nějak podvědomě cítili, že je to něco nového, nezvyklého, takže jsme tomu říkali “kolostrojní válec”. Jinak realizace našich produkcí spočívá i ve vizuální stránce, takže máme v záloze i lákadlo, jak vytáhnout natěšené posluchače ven.

Ve směru lyriky musíme do fabriky, za prací, za životem za zdmi dílen a strojů. Vlastní zážitky? Co je pro vás tak fascinujícího na tomto prostředí? Ty pocity, že ve vší té dřině se tomu stejně člověk musí ve finále smát, protože mu nic jiného nezbývá? Tak to aspoň beru já...

Wokis: Jelikož jsme na začátku přemýšleli o čem dělat texty a byli jsme oba ze strojárny, tak nám přišlo toto téma jako ideální. Něco o něm víme, pracujem v něm. Jinak nějak velcí textaři nejsme a ani na nich moc nestavíme, prostě nějak to z nás vyleze a moc to neřešíme. Jde mi spíš o to, aby to ladilo do konceptu skladby. Věřím, že spousta textařů by udělala práci jinak a asi i líp. Ale my jsme takto úplně spokojeni. A jak jsi zmínil, rád udržuju jistou nadsázku nad tím vším, neboť mám moc rád hudbu, která lidi pobaví, než hodí do temné komnaty posetý démonama, uřezaných kuřecích očních víček, žaludků z tetřívků, dětských opečených kůží ze zánehtí atd... Temnou hudbu dělají mnozí jíní a dobře. Na druhé straně se snažím do hudby vtěsnat i poněkud závažnejší témata, takže jde spíš o takový mix. Jinak řečeno, můžem se radovat, ale mějme na paměti, že hovna nechodí po horách, ale po lidech. Jsem rád, že to tak působí i na Tebe.

Vše je jistým druhem nadhledu. Jak probíhá u DH tvoření nových věcí? Zapojujete se oba, myslím muziku i texty? Kdo je hlavním dodavatelem námětů?

Wokis: Hudbu tvořím ze začátku já a Walis se přidává až když už je nějaké to torzo na stole. Skladby píšu spíš jako text. Nerad se často vracím k nějakým tématům, spíše na ně dále navazuji a rozvádím je. Tedy nezačínám s 5 riffama a pak je spojuji. Začnu s jedním a od něho to tvořím. Spíš než nápad melodie, mám v hlavě náladu , kterou má skladba dále pokračovat, no a tu náladu obalím tóny. To někdy trvá i dost dlouho, neboť každý den neni posvícení a holt si musím počkat na ten nejlepší kousek. Tedy dost materiálu předělávám, opravuji, mažu a až teprv se z toho pokáknu blahem. Pak vím, že to je to nejlepší, jak to mělo bejt. Proto napsat některé skladby trvá třeba ½ roku ,ale skládání hudby přece neni sprint na 60metrů. Používám Guitar Pro, kde napíšu kytarové a bicí linky, klávesy. Pak nastupuje Walis a dále navrství hudebni materiál svojí porcí fantazie. Pro mě je někdy fascinující, jak použije naprosto jiné tóny, nálady, než které bych očekával, anebo bych je tam napsal, a tím dává skladbám naprosto perfektní další rozměr... To mě na tomto postupu děsně baví. Dále mě Walis usměrňuje, pokud jsme v nějaké slepé uličce. Dalším důležitým prvkem DH jsou videoprojekce, které máme jako další rozměr při živém hraní. To je celé práce mistra továrníka Walise, do toho mu nekecám, neboť práci odvádí parádně.

Walis: Jen bych v krátkosti shrnul – půl roku skládáme a pak dalších pár měsíců se učíme a nadávame si, co jsme si to tam poskládali. Ale ten okamžik procitnutí a prvního zaznění správně zahrané nové skladby za to stojí.

Novinku vedle vás dvou doprovází hromada hostů. Mohli byste o nich ztratit pár slov? Kdo čím posloužil a jak povznesl tohle dílo hudební netradice? Co třeba Lucie a její výtvarné příspěvky?

Wokis: Začneme u Lucie Třešňákové, která je naše pradávná kámoška a dvorní výtvarnice. Tedy o tyto záležitosti se stará ona, za což jí patří velký dík. Jen ji naťuknem jakou máme představu a čekáme na výsledek. V 95% je dílo napoprvé správně, nebo trochu jinak než bychom chtěli, což v zápětí zjišťujeme, že je naopak velký přínos. Opět další rozměr. Dále nám zapěl Martin Brňovják, kamarád, kterého jsem chtěl pozvat především z důvodu oživení desky a především, aby měl důvod doject ke mně domů z Brna a po natáčení jsme mohli zajít na pivko. Dechovku jsme nahrávali per partes. Kámoš ze základky Tomáš Jeřábek na trumpetu, dále Medvěd na ságo a klarinet a ještě Jarda Tubník na tubu, pak i Walis zatroubil na basstroubu. Tím dechovka dostala takovej ten živej ráz, což za tu snahu určitě stálo. Při nahrávání zpěvů v brandýském Kinoklubu Egzyl jsme, opojeni pivním medikamentem, dostali nápad nahrát sborově zpívané dva táhlé tóny do skladby Kardanoidy. Nakonec to byla Veronika, operní pěvkyně, která nám nazpívala ultrazvukové kaštany na konec skladby Kardanoidy. To je to, co podbarvuje závěrečnou melodii.

Deska dostala do vínku název "Ani já, ani ty robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme", který vyslovím jen za mimořádných okolností. Schválně, odkud pochází tento dialekt? Vlastní výroba, nebo nějaká krajová mluva? Mně to vyloženě připomíná tu naši místní - prajzkou...

Wokis: Měli jsme nápad, že ta dechovka a lidová hudba je taková naše tradiční česká a že by bylo hezké ji podpořit. Tedy hledali jsme na internetu názvy lidových písniček a todle jsme našli... No hned nám to přišlo epesní, nepraktické, pompézní, kvadrolocké. Nebyla jiná šance než to použít...hehe. Popravdě text té písně není nějak zázračný, spíše patří k odpadu lidové hudby. Inu dostala druhou šanci.

Album jste točili v domácích prostorách. Jenom tam, nebo jste něco dodělávali mimo? Jaký byl od začátku váš přístup ke zvuku, řešili jste tohle nějak přehnaně, nebo spíš jen vycházeli z podmínek, co byly k mání?

Wokis: Vše bylo točené u mě doma, jen zpěvy v již zmíněném klubu Egzyl v Brandýse, kde je skvělej kinosál a dá se tam pěkně řvát. Dále jsem tam reampoval kytary. Tedy točil jsem kytaru linkou do počítače a pak jsem to zpětně pustil přes aparát a nahrál mikrofony. Jelikož je nahrávání mým žroutem volného času, tak jsme se snažili nic nepodcenit a pokusili se o maximální výsledek. Cíl byl evropsky průměrně dobrý zvuk, což se myslím vcelku podařilo. Podřídili jsme se ale nahrávací technice. Použili obyčejné mikrofony atd... Jediné co jsme chtěli dodržet, je nemít přehnaně střihů, nic dodatečně nerovnat, aby výsledek nezněl moc čistě, roboticky atd... Tedy něco málo chybiček tam zůstalo, ale ony jsou ve finále dobrým kořením. Cca 3-4 měsíce jsme doma po večerech nahrávali materiál a pak cca 5-6 měsíců bojovali se zvukem... To byl skutečný porod, ale myslím, že to za to stálo. S výsledkem jsme moc spokojeni. 

Zajímalo by mě, jestli do budoucna nechystáte do vaší hudby zapojit více ruchů, vedle industriálního humoru také prvky industriální hudby? Ať je vazelínový pach dílen cítit ještě důvěryhodněji...

Wokis: Hmm..., pokud se to tam bude hodit a bude to plnit svoji funkci, tak proč ne, uvidíme. Musí si nás to najít. Nerad dělám prvoplánované věci, které tě ve finále svazují a tlačí někam, kde to není ono.

Novince předcházelo demo "Části a mechanismy strojů". Je ještě k sehnání? Lišilo se nějak zásadně od novinkového materiálu?

Wokis: Je už jen ke stáhnutí na internetu. Průměrný český stahovač hudby to najde jistě za 2 minuty. Na nové desce jsou kompletně nové skladby, jen Jarmilky byly dovydány jako bonus ke stažení k předchozímu CD.

Walis: Samozřejmě podklady pro vydání nějaké re-edice po 50-ti letech na české scéně ještě máme, kdyby byl zájem...

Když se vrátím k jinak hezkému kábatku CD, i ten má své mouchy.... Kresba zakrývá některé části textů a ty si lze jen domýšlet. Je tahle chyba pouze u některých kusů, nebo je bohužel u všech?

Wokis: Hehe..tak přeci se to povedlo. Toto jsme udělali záměrně, aby jsme podpořili fantazii posluchačů. Jsem rád že to funguje. Text, který je překryt neni zas tak důležitý, ale ani ne nahodilý.

Walis: Tak já se s tím drbu a pak to jsou mouchy. Sem se na to mohl... haha.

Ptám se často, zeptám se i vás dvou. Jací jsou členové DH posluchači. Vybíraví, nakažení tokem doby a mp3, či lpící na starých zásadách, vinylech a kvalitních přehrávačích? Sbíráte nějaké druhy nosičů? Jaká hudba se drží v první linii?

Wokis: Já jsem totální konzument. Tedy beru hudbu tak jak přichází ke mně, nic moc aktivně nehledám – jde mi o obsah. Proto vládnou asi Mp3, ale občas na koncertu koupím nějaké CD, a to když má pěkný obal nebo něco, co chci třímat v ruce. Jinak hudební zaměření je různorodé. Vyjmenuju pár kapelek, co mě teď napadnou, nejsou seřazeny podle obliby, ale spíš jak to přichází: Progress Organisation – Barnodaj, Nasty, Dillinger Escape Plan, starý Cannibal Corpse, Death, Ulver, Dvořák, Bohuslav Martinů, Extasy of Saint Theresa, Royksopp, Vladimír Václavek, Dunaj, Už jsme doma, Draco Hypnalis, Cloudkicker, Czeslaw Niemen, Sybreed, WWW, Virulence (naprostá pecka), Korn, Meshuggah,..... ale šetřeme písmen...

Walis: U mě je tomu tak nějak podobně. Většinou si pustím nějaký metal radio z internetu a pokud mě nějaká skladba zaujme, tak natáhnu rovnou celý album a přeposlouchám během týdne několikrát. A až to znám nazpaměť, tak hledám dál. Takže jsem spíše sběratel digi hudby. V dnešní době stejně rozdíl mezi CD a MP3 v normálních pokojových podmínkách nepoznáte. Kdybych měl teď vyjmenovat co jsem v poslední době slyšel, tak mi vyvstane třeba Sarah Jezebel Deva, DJ Skrillex, Dimmu Borgir nebo Tatabojs. Záleží na náladě.

Hoši od strojů, díky za tohle povídání a díky za přičichnutí k netradičně pojatému materiálu.

Wokis: Moc díky za dobré otázky! A teď honem do montérek sakriš! (jdu měnit vejfuk na autě)

Walis: Taky díky. Byla to prospěšná rekapitulace myšlenek.