Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dying Passion - Black Threads

Dying PassionBlack Threads

Mirek M11.5.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Dying Passion opět překonali laťku nastavenou předchozím albem a Black Threads je z mého pohledu jednoznačným vrcholem jejich tvorby a nesmírně pohlcujícím a podmanivým dílem.

Šumperští melancholici Dying Passion patří již od konce devadesátých let k jistotám tuzemské hudební scény a zároveň jde o kapelu, která nemá kvalitativní výkyvy a každým albem se vyvíjí a obohacuje svůj projev o nové vlivy. To rozhodně platí i o jejich osmém a aktuálním řadovém počinu Black Threads.

 


 

Seskupení za dobu své existence urazilo notný kus cesty od gothic/doom metalových počátků až k současné melancholické prog-rockové tvorbě. A jak jsem již zmínil, na místě nezůstává rozhodně stát ani novinka, naopak nabídne možná největší hudební posun, který mezi dvěma alby Dying Passion za svou kariéru učinili. Na Black Threads se totiž nečekaně výrazně prodraly do popředí post-rockové vlivy a písně se zahalily do znepokojivě působícího psychedelického odéru a stísněné atmosféry, které místy naplno prosáknou na povrch.

 

Pozoruhodný skok učinila kapela i po stránce skladatelské a instrumentální. Ač jí bylo vždy možno řadit ke špičce naší scény, takto propracovaný, vrstevnatý, rozmanitý, nástrojově bohatý a nápaditý materiál zatím nenabídla. Velmi pohlcující a emotivní je výkon vokalistky Zuzky Jelínkové, která ze sebe rovněž vydala vše a plně zužitkovala svůj charismaticky posmutnělý projev, v němž ovšem nechybí ani záblesky naděje. Albu rovněž velmi prospěla plně profesionální produkce, která dává vyniknout všem potřebným detailům a dodává mu světový a současný zvuk. Tu tentokrát překvapivě neobstarával Stanislav Valášek, ale Martin „Spacosh“ Peřina.

 

dying passion

 

Zajímavý a poutavý je i textový koncept (ačkoliv nejde o koncepční desku v pravém slova smyslu) z pera spisovatele Miroslava Václavka, jenž se zabývá propojením lidských duší, pro které slouží metafora, vetknutá do názvu alba. Dying Passion nám předkládají vizi světa obehnaného pavučinou černých vláken, skrz něž jsme všichni propojeni myšlenkami, emocemi a pocity, které se do ní postupně zachytávají. Lyrická stránka přesahuje až k neuchopitelnosti vesmíru a zároveň hudby samotné. V obecné rovině pak lze poselství nahrávky vnímat jako potřebu vyvarovat se zla, negativity a destruktivních myšlenek, neboť je skrz metaforická černá vlákna šíříme mezi ostatní a proto je důležité zůstat pozitivní. A žijeme rozhodně v době, kdy je toto téma velmi aktuální.

 

Dying Passion nesmírně zdařile obohatili svou tvorbu o nové vlivy, přinesli nejpestřejší a hudebně nejpropracovanější materiál za svou kariéru a přidali podnětný textový koncept. Víc asi není třeba dodávat. Black Threads  je z mého pohledu dosavadním tvůrčím vrcholem skupiny a zároveň jednou z nejlepších desek, které za uplynulý rok na tuzemské scéně vyšly. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky