Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Earthship - Hollowed

EarthshipHollowed

Sorgh15.7.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Earthship představují nevídaný, vlastně spíš neslýchaný závan z Německa. Americky lehkovážná práce v přísné zemi, která ctí oblek a přesně jdoucí hodinky.

Vím, přeháním, i tady se jako v každé zemi najdou lidé vyznávající volnost a lehkou rozhalenku. Earthship jsou v tomhle sví a příjemně odvázaní a vůbec nevadí, že inspiraci hledají za mořem nedaleko zkušeben Mastodon nebo Crowbar. Tohle jim těžko někdo odpáře, ale na druhou stranu buďme rádi, že se podobná paráda urodila v podstatě za humny. Zároveň to není čistá kopírka, Earthship se surovinami pracují podle domácího receptu a v troubě pečou vlastní pletýnky. Od americké školy je odlišuje větší pohoda a nadýchanost, která prosakuje těžkou hmotou vrčícího ansáblu. Takoví Crowbar jsou proti nim nerudnou starou pannou, která se nikdy neusměje a tvář jí ztuhla v jedné grimase. Není to jen případ samotného hraní, týká se to i zpěvu, kterým přes jeho hrubost prostupují hřejivé pocity spokojenosti. Tady mají mnohem blíž k Mastodon, a to díky civilnějšímu projevu. Také rádi používají vícehlasé zpěvy, kterými kolorují zdivočelý prostor a dovolují hlavnímu zpěvákovi si vydechnout. 

 

Kapela se spokojuje se základním náčiním - dvě kytary, basa (na tu hraje dáma) a bicí. Staví na kouzlu z mála bič. Skladby se pohybují převážně ve svižném tempu a člověk má tendenci vytěsňovat starosti na okraj. I v tomto ranku hudby jde hrát s lehkostí a nadhledem. Převažuje hopsa hejsa nálada, kdy nikdo nic neřeší, všichni můžou být opilí a poskakovat okolo sudu. Ale v jistých momentech ztemnění a zpomalení je čas pro vyvolání těžšího dojmu nutného k udržení rovnováhy a na obzor se vrací stíny, které připomenou, že lehkou náladu je nutné vyvážit seriózním přístupem k věci. Některé skladby se vezou v nekonečném tunelu masivních zvukových stěn, zatímco jiné jsou rozsypané na hromadu dílů a oddělují je vhodně zvolené pauzy. 

 

Líbí se mi, že se kapela nenechala unést na začátku vytvořenou vlnou, která by je zvolna donesla až na břeh, tedy do konce. S tím by pravděpodobně souviselo postupné odumírání invence a celkové slábnutí, což by byla škoda, protože našlápnuto mají hezky. V jejich případě je každá skladba zpracována jako těsto na chleba, důkladně a pomalu. I když používají pořád stejný materiál, každý song vypadá úplně jinak, svojsky a boduje svou odlišností. Z hmoty často vystupují odlesky grungeových bohů Alice In Chains (vida, co všechno během poslechu leze z děr), aby se poměřili s už zmíněným vlivem dusícím zámoří. Vzduch houstne línou náladou prolévanou rezignací.

Album Hollow vyšlo ve dvou edicích na vinylu a pak jako CD. Gramodesky obsahují jedenáct skladeb, což je samo o sobě dost, ovšem CD nabízí dva bonusy navrch. To už je nějaká doba poslechu, ale strčím motyku do ohně za to, že dobře naladěný posluchač neusne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

k.eight.a / 13.7.16 13:35

Podle mě Annihilator nekončí, ale toto album je hodně nevyvážené. Příliš mnoho půjčování z vlastní i cizí minulosti. Jeff se ve zpěvu technicky jednoznačně zlepšil, ale vokály jsou přespříliš pestré a schází jim osobitost. Tak jako většina fanoušků si myslím, že Annihilator může pomoc jedině další silný skladatel a možná i změna producenta. Odchodu Dave Paddena je škoda. Dlouho mi trvalo si na něj zvyknout, ale časem jsem ho přijal. Nejvíc mi vyhovoval zpěv Joe Comeau, ten byl perfektní.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky