Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vím, přeháním, i tady se jako v každé zemi najdou lidé vyznávající volnost a lehkou rozhalenku. Earthship jsou v tomhle sví a příjemně odvázaní a vůbec nevadí, že inspiraci hledají za mořem nedaleko zkušeben Mastodon nebo Crowbar. Tohle jim těžko někdo odpáře, ale na druhou stranu buďme rádi, že se podobná paráda urodila v podstatě za humny. Zároveň to není čistá kopírka, Earthship se surovinami pracují podle domácího receptu a v troubě pečou vlastní pletýnky. Od americké školy je odlišuje větší pohoda a nadýchanost, která prosakuje těžkou hmotou vrčícího ansáblu. Takoví Crowbar jsou proti nim nerudnou starou pannou, která se nikdy neusměje a tvář jí ztuhla v jedné grimase. Není to jen případ samotného hraní, týká se to i zpěvu, kterým přes jeho hrubost prostupují hřejivé pocity spokojenosti. Tady mají mnohem blíž k Mastodon, a to díky civilnějšímu projevu. Také rádi používají vícehlasé zpěvy, kterými kolorují zdivočelý prostor a dovolují hlavnímu zpěvákovi si vydechnout. 

Kapela se spokojuje se základním náčiním - dvě kytary, basa (na tu hraje dáma) a bicí. Staví na kouzlu z mála bič. Skladby se pohybují převážně ve svižném tempu a člověk má tendenci vytěsňovat starosti na okraj. I v tomto ranku hudby jde hrát s lehkostí a nadhledem. Převažuje hopsa hejsa nálada, kdy nikdo nic neřeší, všichni můžou být opilí a poskakovat okolo sudu. Ale v jistých momentech ztemnění a zpomalení je čas pro vyvolání těžšího dojmu nutného k udržení rovnováhy a na obzor se vrací stíny, které připomenou, že lehkou náladu je nutné vyvážit seriózním přístupem k věci. Některé skladby se vezou v nekonečném tunelu masivních zvukových stěn, zatímco jiné jsou rozsypané na hromadu dílů a oddělují je vhodně zvolené pauzy. 

Líbí se mi, že se kapela nenechala unést na začátku vytvořenou vlnou, která by je zvolna donesla až na břeh, tedy do konce. S tím by pravděpodobně souviselo postupné odumírání invence a celkové slábnutí, což by byla škoda, protože našlápnuto mají hezky. V jejich případě je každá skladba zpracována jako těsto na chleba, důkladně a pomalu. I když používají pořád stejný materiál, každý song vypadá úplně jinak, svojsky a boduje svou odlišností. Z hmoty často vystupují odlesky grungeových bohů Alice In Chains (vida, co všechno během poslechu leze z děr), aby se poměřili s už zmíněným vlivem dusícím zámoří. Vzduch houstne línou náladou prolévanou rezignací.

Album Hollow vyšlo ve dvou edicích na vinylu a pak jako CD. Gramodesky obsahují jedenáct skladeb, což je samo o sobě dost, ovšem CD nabízí dva bonusy navrch. To už je nějaká doba poslechu, ale strčím motyku do ohně za to, že dobře naladěný posluchač neusne.