Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Psát recenze na podobné nahrávky jako Rephrased brněnských progresivních Edain je radostí i výzvou. Radostí pro hudby milovného labužníka, který se rád pitvá v detailech, obdivuje instrumentální kouzla a hravost hudebníků. Výzvou pak pro ostatní, jímž instrumentální plochy bez kousku zpěvu, u něhož by se dalo něčeho chytnout, nic neříkají. Já jsem tak někde na rozhraní. Instrumentální kouzla i hravost mám rád a libuji si v nich. Na druhou stranu první, čeho si u nahrávek všímám, je zpěv. Jak z mých slov vyplývá, na Rephrased zpěv neuslyšíte. Martin Brnovják je pryč. Nicméně celá deska funguje na výbornou a hlas nejen že nechybí, ale myslím, že by byl i na překážku.

Album svojí stopáží patří mezi kratší díla. Delší by běžný posluchač stejně nevydržel poslouchat. Natož aby si zapamatoval stěžejní místa. Ačkoliv se Rephrased zdá stravitelná na první dobrou, opak je pravdou. Deska sice příjemně odsýpá, dobře se poslouchá, ale není těžké se v ní ztratit. Je možné, že náročnějšímu posluchači s dostatečným přehledem, se budou má slova zdát směšná. Nemám příliš zkušeností z podobnou muzikou, byť předešlá alba Edain jsem poslouchal a vcelku si užíval. Jenže ta byla stylově (prog death/thrash) bližší mému vkusu a citu. To však neznamená, že novinku Rephrased s nechutí zavrhnu a budu se jí vyhýbat.

V každé druhé recenzi píšu a přiznávám se, že mám strašně rád dobrou a výraznou basu (njn). A taková přesně je i na Rephrased. Místy drží partu s bicími. Dělá jim křoví, provoní velice příjemný rytmus jazzovým kořením. Nepřehání to, ani když se chytá hlavního slova a kecá do kytar. Bez uzardění dodávám, že kytary jsou skutečnou ozdobou díla. I těžší momenty v klidu proženou zmíněnou hravostí. Stejně jako basa to nepřehání s vůdčí rolí a nejednou se v pohodě zařadí do davu. Skladby proto netrpí srážkou instrumentálního velikášství. Nejdůležitější je tedy skladba samotná. Ani nevím, jestli je nutné označovat Rephrased jakoukoliv stylovou škatulí. Je to fuk. Osobně z desky cítím nejvíce rocku. Chápu však, že je to dáno tím, že poslouchám docela zvěrstva. Pro jiné uši může být totiž Rephrased stále deskou dostatečně metalovou. Ti Cynic tam jsou, ať už si to chci přiznat nebo ne!

A vida, to nám to uteklo. Bát se nebylo nutné. Vyhnul jsem se popisu jednotlivých písní, kterých je na desce osm. Mohl bych napsat, že je album vyrovnané a není možné vytáhnout, byť jednu jedinou píseň. Ech, skladbu. V písni se zpívá, že. Ale nechci být alibistou. Rephrased drží pohromadě. To je slyšitelné i hluchému. Jen mi připadlo zbytečné vytahovat každý beglajt či přechod. Desku zastřešuje dobrá nálada a hudební vyzrálost brněnského kvarteta. Své fans si nová deska Edain bezesporu najde, jen jich nebudou zástupy. Což stejně asi nikdo nečeká. Od toho jsou jiní interpreti a úplně odlišní posluchači.