Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Albem Norrøn jsem Einherjer pasoval na mé osobní přední bojovníky viking metalu. Uhranuli mě. Pak láska a vliv opadal, až do obyčejné stereotypní šedi. Jaký vztah se mi podaří utvořit nyní s nahrávkou North Star? Prvotní dojmy spojené s předsudky mě zanechaly chladným. Způsobený smutek mě však neodradil od podrobnějších ponorů, které napomohly k růstu kladných bodů a proměnu ve vnímání nahrávky.

Masivní sound mě přenáší do vikingské kovárny, kde se kuje ocel podle prastarých norem a generačních zkušeností. Frekvence jednotlivých tepů je na tyto mistry vskutku rychlá a dává na vědomí, že je potřeba pohnout s výrobními úkony, neb nepřítel se blíží. Ostří musí být chladné ve chvíli střetu. A vskutku se to těmto matadorům po letech marného broušení břitů konečně povedlo a ukovali něco méně omšelého. Než si stihnu celou bohatou bitevní vřavu užít, je po ní.

V protikladu ke zběsilému bitevnímu poli, kde na první vítěznou ránu není mnoho času, vystavují dále Einherjer svoje typické dusavé pochody, kde už kovou a žhaví železo dle svých tradic klidu a rozvahy. Vystavují řemeslo hodné šlachovitých mistrů, kteří kují zkušeností, bez nutnosti propočítávat intenzitu a trajektorii úderů. Tentokrát svůj kov legují kvalitou a slušnými nápady. Hlubokotažné rytmy jsou kořeněny nadmírou slušivých melodií a rozličných kytarových trylků. Pochodový rytmus, léta souborem pěstěný, dostává také prostor. To bylo na minulých albech obousměrnou jízdenkou do šedi a průměru, ale aktuálně se hudebníkům docela daří vybalancovat svoji obvyklou všednost a lehce ji nadnést do výšin stravitelnosti a neotřelosti. Klasický Einherjer, ale nyní s důslednějším budováním nálad a se špetkou přidané hodnoty nad obyčejností.

V delších skladbách se vyplatí pozorovat práci s rychlostmi a budovatelské tendence na náladách a emocích, které houstnou spolu s masivním zvukem nahrávky. Rozmanitost alba s ohledem na manévrovací prostor stylu souboru je vcelku pestrá a kapela se snaží zacházet do všech koutů své ryzí stylové obory. Přiznávám, občas se nechám uspat jejich typickou dusavou skladbou a někdy se i nudím obložen silnými matracemi známého výraziva. Majestát a přirozená velkolepost Einherjer však z limbu spolehlivě vytrhávají.