Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Elbe - Eschatology

ElbeEschatology

Garmfrost12.11.2020
Zdroj: mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: V Eschatology se snoubí multivesmír s niterným hloubáním. Vše je rozlehlé i pevně sevřené...

Druhé album projektu Elbe se ubírá podstatně odlišnými cestami než debut Sudety. To až na výjimku instrumentálně lákalo posluchače tklivou, zasněnou melancholií, kde není potřeba slov. Vše se tiše vznášelo nad krásnými Jeseníky a jen si tak existovalo. Eschatalogy na post/rockové trylkování nezanevřelo, je stále pevně ukotvené v nádherných kytarových hrátkách. Avšak s ohledem na rozšířenou sestavu a hlavně zakomponování zpěvu do role rovnoprávné části hudební mozaiky šlo očekávat muziky jinou. A právě tak to je.

 

elbe

 

Eschatology je albem temnějším, pochmurnějším a hlavně metalovějším než Sudety. Insomnic dodává Standovým a Martinovým kytarám nový rozměr. Skladby už tak vrstevnaté přesahují hranice neviditelného. Sílu a dominanci ostřejším skladbám prospívají dramatické bicí a důrazná basa. Zejména basa hraje právě tak, jak mám rád. Je dosti vytažená, kytarám ale nijak nezavazí. Brumlá si sametovým hlasem vcelku samostatnou linii. Ano, skladby na Eschatalogy lze poslouchat stopu po stopě se stejným prožitkem stejně jako všechno naráz. Krásně se zde snoubí multivesmír s niterným hloubáním. Přímou cestou do nitra alba se stal klip ke skladbě Looking Back. Předpokládám, že i bez klipu by se stala tou, která mě přivítá a provede albem. Je klidná i bouřlivá, je melancholická, ale přitom veselá. Cítím z ní sounáležitost, o které kapela mluví. Veškerý smutek je smutkem šťastným. Looking Back je nejstravitelnější kompozicí, což nutně neznamená, že nejjednodušší. Je nejzdařilejší. Album samozřejmě není o jedné skladbě. Nejedná se o popovou nahrávku. Velkou skladbou je hned úvodní The Terminal Summit. Má v sobě cosi, co mě dráždí i láká. Zdánlivě laxní atmosféra je stejným podílem smutná i chladná až zlá. Představuje Elbe jako tvrdý metalový band. A vlastně prozrazuje, nebo lépe řečeno naznačuje, co může posluchač čekat dál. Hrany ostré i omleté. Stejně jako Sudety můžeme vnímat filmové scenérie, ale tím všechny styčné body končí.

 

Jednotlivé skladby spolu zdánlivě nesouvisí, deskou se vinou jako zlatá nit to, co jsem popsal výše. Honzův čistý hlas lety hodně zpružněl. Ta tam je nejistota. Najednou nic nebrání, aby svým emocím dal volný průběh, děj se co děj. Stále platí, že jakmile přijdou na řadu growling a řev, vše se posune o tisíce sfér výš. Jeho hlasivky jsou nezemské a já jsem jejich velkým fanouškem.

 

Nicméně tak jak jsem naznačil na začátku, hlavní slovo si berou úžasné kytary. Nevím, jestli bych dokázal ocenit všechny harmonie, co jich na Eschatology jenom je, nebýt Looking Back. Ono album také není pro každodenní poslech a už vůbec ne pro každou chvíli. Byly okamžiky, kdy jsem desku upřímně nesnášel a raději v půlce vypnul. Tíživé skladby jako To The Mountains nebo Jizvy (angličtina je hlavním jazykem desky, ale zaslechneme i mateřštinu) staví při poslechu nejednu překážku. Nepřístupnost je pouze jednou z nich. Nepřekonatelná bolest může být druhou a těžké, proměnlivé melodie klidně třetí. Mým osobním favoritem je předposlední, funerální The After. Osudová nálada, tklivé vyhrávky nad metalovou torturou, hluboký growl s hostující zpěvačkou a jejím nádherným hlasem z ní činí stylový skvost, u kterého mě pokaždé mrazí až k slzám.

 

 

Nové album Eschatalogy se klukům opravdu moc povedlo. Co do něj vložili, se v něm zrcadlí a snad se jim od posluchačů vrátí. Nevím, jestli bude mít každý chuť nořit se do nitra nahrávky a překonávat možné překážky. Je ale pravdou, že je lepší oslovit a dojmout jednoho než pobavit dav.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Gabriel / 2.3.21 17:24odpovědět

Nádhera,klidně se to vyrovná i světovým skupinám typu Russian Circles, Caspian aj. Hlasově taky nádhera, evokuje místy Type O Negative. Kombinace Post Rocku a Doomu v nejvyšší kvalitě

Sorgh / 17.11.20 11:17odpovědět

Ty jo, jsem uchvácen. Sudety nic, ani jiskra, ale tohle mě teda bere...

Wajgl / 13.11.20 14:52odpovědět

Tak u mne je to přesně naopak. Debutové album mě nadchlo, s tímto albem se prostě neumím poprat a nevybavuji si nějaký opravdu silný moment.

Victimer / 12.11.20 4:56odpovědět

Jak mi debut nešel pod vousy, tak mě druhá deska hodně chytla. Ta atmosféra je pohlcující a upřímná. Přidat vokál byla jednoznačně dobrá volba, jako by od začátku Elbe chyběl. Navíc Insomnic šel hodně nahoru. Mám z toho radost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky