Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Druhé album projektu Elbe se ubírá podstatně odlišnými cestami než debut Sudety. To až na výjimku instrumentálně lákalo posluchače tklivou, zasněnou melancholií, kde není potřeba slov. Vše se tiše vznášelo nad krásnými Jeseníky a jen si tak existovalo. Eschatalogy na post/rockové trylkování nezanevřelo, je stále pevně ukotvené v nádherných kytarových hrátkách. Avšak s ohledem na rozšířenou sestavu a hlavně zakomponování zpěvu do role rovnoprávné části hudební mozaiky šlo očekávat muziky jinou. A právě tak to je.

Eschatology je albem temnějším, pochmurnějším a hlavně metalovějším než Sudety. Insomnic dodává Standovým a Martinovým kytarám nový rozměr. Skladby už tak vrstevnaté přesahují hranice neviditelného. Sílu a dominanci ostřejším skladbám prospívají dramatické bicí a důrazná basa. Zejména basa hraje právě tak, jak mám rád. Je dosti vytažená, kytarám ale nijak nezavazí. Brumlá si sametovým hlasem vcelku samostatnou linii. Ano, skladby na Eschatalogy lze poslouchat stopu po stopě se stejným prožitkem stejně jako všechno naráz. Krásně se zde snoubí multivesmír s niterným hloubáním. Přímou cestou do nitra alba se stal klip ke skladbě Looking Back. Předpokládám, že i bez klipu by se stala tou, která mě přivítá a provede albem. Je klidná i bouřlivá, je melancholická, ale přitom veselá. Cítím z ní sounáležitost, o které kapela mluví. Veškerý smutek je smutkem šťastným. Looking Back je nejstravitelnější kompozicí, což nutně neznamená, že nejjednodušší. Je nejzdařilejší. Album samozřejmě není o jedné skladbě. Nejedná se o popovou nahrávku. Velkou skladbou je hned úvodní The Terminal Summit. Má v sobě cosi, co mě dráždí i láká. Zdánlivě laxní atmosféra je stejným podílem smutná i chladná až zlá. Představuje Elbe jako tvrdý metalový band. A vlastně prozrazuje, nebo lépe řečeno naznačuje, co může posluchač čekat dál. Hrany ostré i omleté. Stejně jako Sudety můžeme vnímat filmové scenérie, ale tím všechny styčné body končí.

Jednotlivé skladby spolu zdánlivě nesouvisí, deskou se vinou jako zlatá nit to, co jsem popsal výše. Honzův čistý hlas lety hodně zpružněl. Ta tam je nejistota. Najednou nic nebrání, aby svým emocím dal volný průběh, děj se co děj. Stále platí, že jakmile přijdou na řadu growling a řev, vše se posune o tisíce sfér výš. Jeho hlasivky jsou nezemské a já jsem jejich velkým fanouškem.

Nicméně tak jak jsem naznačil na začátku, hlavní slovo si berou úžasné kytary. Nevím, jestli bych dokázal ocenit všechny harmonie, co jich na Eschatology jenom je, nebýt Looking Back. Ono album také není pro každodenní poslech a už vůbec ne pro každou chvíli. Byly okamžiky, kdy jsem desku upřímně nesnášel a raději v půlce vypnul. Tíživé skladby jako To The Mountains nebo Jizvy (angličtina je hlavním jazykem desky, ale zaslechneme i mateřštinu) staví při poslechu nejednu překážku. Nepřístupnost je pouze jednou z nich. Nepřekonatelná bolest může být druhou a těžké, proměnlivé melodie klidně třetí. Mým osobním favoritem je předposlední, funerální The After. Osudová nálada, tklivé vyhrávky nad metalovou torturou, hluboký growl s hostující zpěvačkou a jejím nádherným hlasem z ní činí stylový skvost, u kterého mě pokaždé mrazí až k slzám.

Nové album Eschatalogy se klukům opravdu moc povedlo. Co do něj vložili, se v něm zrcadlí a snad se jim od posluchačů vrátí. Nevím, jestli bude mít každý chuť nořit se do nitra nahrávky a překonávat možné překážky. Je ale pravdou, že je lepší oslovit a dojmout jednoho než pobavit dav.