Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Electric Wizard - Black Masses

Electric WizardBlack Masses

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: ELECTRIC WIZARD zní na konci roku 2010 nejrockověji možně, trochu upustili z doomového oparu, ještě víc inklinují k psychedelii a hlavně, pořád tu jsou a pořád to je skvělá zábava.

Již téměř 20 let žijící legenda okultního stoner metalu vyhrabala ztracené svíčky a ovoněla pokoj nezbytnou marihuanou i na podzim roku 2010. Ti, co definovali svůj vlastní styl, ubalili první špeky a vykáleli se matce na sváteční koberec. Co vůbec napsat o těchto anglických nezmarech? Válcující sabat je stále neskutečný, stejně jako posedlost okultismem a béčkovými horory. Ano, ELECTRIC WIZARD nejsou zdaleka těmi, kteří by měli upadnout do letargie. Vždy se rád vrátím do jejich nočního revíru, lehce přiopilý si lehnu na zarostlý náhrobek a čumím do tmy. Kterékoli album, vše záleží na momentální chuti si dáchnout a povolit ze stresu.

 

electric wizard

 

Novinka ovšem nepřekvapuje, už nemá tu sílu. Je to další nálož, basující sonický bigbít, jež kope do citlivých míst. Ale v podstatě nic víc, krásně to šlape, párty se rozjede, ale vše je již tak trochu obnošené a už v tom není to co kdysi. Psychedelický vokál, těžká mlha co pomalu stoupá ke stropu a nezbytné zvony s klíčenkou tvaru obráceného kříže. ''Black Masses'' se poslouchá skvěle, jen tak, bez větších nadějí. Ale při tom všem není nad to slyšet znovu slova jako ''witchcraft'', ''nightmare'' nebo ''evil''. Mám to rád a budu mít rád dál. Retro, zvuk zoufalejšího ražení, záhrobní zhýralost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky