Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

ELLENDE, to jsou emoce proudící skrze tóny zamračené oblohy, jako pouť zbloudilce podléhajícímu vlastnímu utrpení a stranění se ostatních. Ale hlavně je to projekt jistého Lukase, který se shédl v black metalem vykládaných depresí a vůbec stavů vnitřní úzkosti. Ve vyjádřeních šeré atmosféry polykající smutek a mlhu po okolních lesích, stejně jako to umí Fen, Dordeduh nebo třeba sousedi Harakiri For The Sky. Nejde ani tak o to, kolikrát za sezónu se člověk s podobně uvažujícím podivínem setká, jako spíš o to, čeho je tento samotář schopen a co jeho svět dokáže nabídnout. V případě ELLENDE jsem mile překvapen a opakovaně si z těchto melancholií naditých příběhů předčítám večer co večer.

ELLENDE, to je nová akvizice důvěrně studující vlastní smutek v domovském Grazu, která mi letos prolétla smysly pouze jednou. Bylo to díky Divadlu duchů II - festu věnovanému black metalovým a ambietním souborům konanému na konci zimy v Rosicích u Brna. Tahle jedna jediná připomínka je ovšem pořád dost na to, jak jsem kapelu vnímal v minulosti. Tedy nijak. Dva roky fungující formace, loni vydané EPko a letos v srpnu debutová placka. To je veškerá historie. EP "Rückzug in die Innerlichkeit" mne minulo, stejně jako nevědomost o působení jisté Anne, která se na jeho tvorbě spolupodílela, ale u novinky její jméno chybí. Lukas si vystačil se dvěma hosty, které na koncertech střídá kompletní nástrojové osazenctvo. Noční výšlapy k utřídění myšlenek však podstupuje pouze sám, doprovodu a matoucích rušitelů netřeba. Má svou samotu rád.

Šestice zakaboněných skladeb mne doprovází věrně když jdu spát, když po ránu neumím rovně stát a když předpověď počasí opět nesouhlasí a lepší než řešit bezradnost další nasazené rosničky je poklidný poslech tohoto alba. Umí být příjemné. Při všech svých proměnách na mne i po mnoha posleších působí komorně, skromně a nenabubřele. Akustické vyhrávky střídá drsný vztek, vichřice a pomálu užité zvuky zvenčí, jejichž přítomnost je výmluvná. Venku začíná být zima, sychravo a psa by nevyhnal. ELLENDE hodnověrně rozložili své emoce a nebýt jisté muzikantské neobratnosti, která se tu a tam objeví, bylo by to téměř dokonalé souznění se vším tmavým, bezvýchodným a k nasrání. Jistě, chce to víc zkušeností, víc se vyhrát, ale nastoupená cesta je ve vší té negativní náladě jasná a pozitivní. Pomahájí tomu také decentně užité smyčce, klavír, občasná deklamace a zejména rozum velící nikam se bezhlavě nehnát, umět se zastavit a naslouchat větru, vodě či plamenům ohně. Klišé? Asi ano, ale Lukasův způsob podání má své kouzlo. I proto jsem vybral skladbu "Berge", mou favoritku a vhodný vzorek nálady debutujícího poutníka.