Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Elysium - The Path of No Return

ElysiumThe Path of No Return

Jirka D.6.11.2019
Zdroj: CD v jewel case [# SMA027] // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Elysium dělají tečku za svou minulostí a přichází s novým pojetím vlastní hudby. A navzdory technickým kvalitám se zatím ztrácejí v množství jim podobných kapel.

Novou desku domácí kapela Elysium, na níž lze najít devět skladeb na ploše šestatřiceti minut, jsem za poslední měsíc až dva slyšel mockrát. Doma, v práci, v autě, večer, během dne. Za tu dobu jsem ji několikrát odložil, několikrát se k ní vrátil, a i když si teď říkám, že objektivně lze jen těžko najít nějaké fakt průšvihy, tak na druhou stranu bych si lhal sám sobě do kapsy, když bych přehnaně chválil. Rád bych, ale vlastně nevím co.

 

Se starší tvorbou kapely jsme se potkávali jen občas, náhodně, nakrátko a vždycky jsme se zase rozešli. Elysium hrají od roku 2003 a aktuální album pojmenované The Path of No Return (něco jako cesta bez návratu) je jejich čtvrtá dlouhohrající deska, která zúročuje personální změny a žánrový posun od metalu spíše klasičtějšího k metalu současnému. Nebo chcete-li metalcoru, deathcoru, ke zvuku zaplněnému strunami v počtu větším než malém. Jaksi mimoděk z toho plyne, že minulostí se nemá smysl příliš zabývat, stojí tu před vámi nová kapela, s novým zvukem, novými ambicemi a novým vydavatelem v zádech (Slovak Metal Army).

 

Elysium band

 

Co nabízí? Především muziku, která techniku staví nad hudební myšlenku a občas má tendence sklouzávat k promyšlenému rámusu a příliš se nezabývat tím, jak se to bude někomu poslouchat. Tempo je rychlé, rytmus jak na houpačce, bicí nekompromisní stejně jako vokál, ale občas nebudete vědět, za jaký konec to uchopit. Místy kapela vystřihne kytarové sólo, místy zvolní, ale většinou se soustředí na překážkový běh po hmatníku a v těch chvílích si říkám, jestli to má člověka bavit nebo mu způsobit nějaké trauma.

 

Přesně z této schizofrenie pramení moje váhání nad nekritickým přijetím alba, které naplňuje žánrová pravidla, technicky si ukrajuje slušný krajíc, ale současně mi připomíná hromadu jemu podobných, která jsem slyšel, viděl a odložil. Vzpomínám si na Smashed Face, na Noostrak, před dvěma týdny viděl živě slovenské mladé talenty Landless, domácí Made By Zero a všechno se mi to plete. Hudebními a hráčskými postupy, prezentací, grafikou, zvukem. V případě této desky nemám problém si přiznat, že patří do technicky zručnější poloviny, ale stačí to hlubší dojem? A těch otázek by se našlo víc. Například celou desku zní dvě kytary (které kapele samozřejmě naprosto sedí), ale v sestavě je jen jeden kytarista. Je to v pořádku? Jako hostující vokalista se objevuje Matěj Kopecký, a to v šesti z devíti skladeb. Nestálo by zato jej zařadit do sestavy?

 

 

Mimochodem zvuk od Dana Frimla je kromě tradičně nedynamického masteru naprosto v pohodě a je pro mě docela s podivem, jak rychle se The Barn Studio vyšvihlo do první domácí ligy. Naproti zvuku obal od Daniely mi tentokrát do noty nepadl. Znám a respektuju její práci, ale tahle malůvka mi nesedí ani co do hudebního žánru, který se pod ní hraje, ani třeba tím, že se nikde nedočtete takové ty základní, prosté věci - název kapely, název desky. V tomhle směru jsem stará konzerva a čím jsem starší, tím víc mám raději, když jsou věci na svých místech.

 

Elysium na základě této desky doma poslouchat nezačnu, nenašel jsem k tomu žádný důvod a neslyšel nic, co by jejich muziku činilo něčím odlišnou od žánrově podobných kapel. Na druhou stranu bych se rozhodně neodvážil napsat, že The Path of No Return je špatnou deskou. Není a minimálně za řemeslnou kvalitu si respekt beze sporu zaslouží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky