Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Embrace The Darkness - Eclipse

Embrace The DarknessEclipse

Victimer17.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: První albové vzplanutí Embrace The Darkness dráždí krásnými a nakažlivými melodiemi. A to je nad vše ostatní.

Poslední dny mě doslova zasypaly nahrávky domácí scény a já s velkou radostí říkám, jen houšť, protože jsou na velmi dobré úrovni. Mezi tuto ekipu vítaných hostů patří také jihomoravští melodičtí melancholici Embrace The Darkness. U nás na ozvěnářském webu zachytil začátek jejich tvůrčí cesty pan Sorgh, který hodil do placu pár vět k EPku The Nameless (2016). Kapelu jsem vnímal, občas se ke mně donesly slova chvály vypuštěná na jejich adresu, ale... Pak jako by vše kolem zhaslo a jak už to chodí, ztratil jsem nit a jméno kapely jsem ve své dost marné paměti posunul někam dozadu. Zásadní změna přišla až letos na konci léta, kdy se Embrace The Darkness vytasili se svou regulérní albovou prvotinou. Po x letech od vzniku, chtělo by se říct, toužebně a taky zaslouženě. Přivítejme tedy mezi námi sedmičku nových skladeb nazvaných souhrnně Eclipse.

 

Novému albu se věnuji víc jak měsíc a je to tím, že jsem to nebral intenzivně ve smyslu totálního průplachu a vždy když se mi zatmělo, ale spíš nárazově. Přeloženo do češtiny jsem si poslechy Eclipse posunul tak trochu do druhé řady a pěkně sledoval, jak se to vyvine. Žádný spěch. A pokud se po druhém, nebo třetím poslechovém řízení dostavily zjevné sympatie, čas je nikam nevyhnal. A to se počítá. Eclipse je silný materiál a Embrace The Darkness je kapela, která má potenciál. A to se počítá dvakrát.
 


Stylově se ocitáme na poli melodického death metalu, do kterého vstupují smyčce a připomene se tak věčný souputník doom, ale je přeci jen zřejmé, že je to paní smrtka, kdo hraje prim a s vervou kosí melodie. A to kosení melodií prosím podtrhnout. Melodie jsou v případě Embrace The Darkness gró, hlavní ingrediencí. Na melodiích je hudba kapely postavena a kořením je balanc dalších vlivů, postřehů a návazností. Slovo balanc mám velmi rád a stejně tak rád vidím nebo slyším, když se mu někdo důkladněji věnuje. V případě alba Eclipse bych řekl, že je vyváženo velmi dobře. Myslím tím balanc mezi tvrdým jádrem a pod kůži se zadírajícími melodiemi. Ale ne jenom tohle. Stejně tak jsou to srovnané misky vah metalové moderny a síly tradice. Přece jenom je to pořád heavy nahrávka a odtud přece všechno vzešlo. To, že to má většinou pod kontrolou dáma s kosou je realita. A když realita, tak současná, ne zpátečnická, ani z prstu vycucaná. Někdy mi Embrace The Darkness zní, jako by Draconian hodili výhybku směr melodický death a docela se v něm našli..., že je to nakopává. Další přirovnání ruším.


Eclipse je energická, živá záležitost. Dravá, chytlavá a opět si to povíme... ano, melodická věcička. Možná mi zvukově přijde trochu víc sterilní a umělá, než bych si uměl představit a jak by to z mého pohledu albu více slušelo. Subjektivní, pocitové hodnocení, které se ale nijak nevymyká zvukové současnosti. Za mě je novinka hodně emocionální, atmosférické a živé album, které mi zní lehce neživě. Další možné neduhy? Proč si je ale popisovat u nahrávky, která působí jinak velmi svěže a nesvázaně? Možná zní některá řešení lehce naivně, ale tady bych na první, druhé a třetí místo Eclipse dal důležitější sdělení. Tím myslím pozitiva = talent, nadšení, zpracování = v roce 2025, tedy po třinácti letech hraní a nabraných zkušeností namixováno ve velmi sympatické podobě.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/embrace%20the%20darkness%20band.jpg


Je příjemné, že se Eclipse zásadně neohrává. Ano, některé melodie po čase působí jednoduše, ale proč ne? Vlezlost a jednoduchost jsou dva termíny a vlezlá mi deska prostě nepřijde. Nechci nové album Embrace The Darkness někam řadit nebo porovnávat, ale na poli melodického death metalu jde ale o velmi zdařilý počin, který zastíní leckterého zahraničního, ve vyšším patře zabydleného souseda. Dneska je každý náročný a já mám neodkladný pocit, že náročnost posluchače naladěného na melodicko metalovou notu, ve které to hřmí, bude ukojena.


P.S. Díky kapele za nabídku fyzického nosiče k recenzi. Bylo už ale rozepsáno a rád si CD opatřím za svoje někdy někde na vašem koncertě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky