Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Embrional - Inherited Tendencies for Self-Destruction

EmbrionalInherited Tendencies for Self-Destruction

Garmfrost3.4.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Album je stejnou měrou atmosférické jako technické a chorobné.

Embrional jsem „objevil“ díky split albu Scornful Death Trail, kde spolu s našinci Brutally Deceased předvedli každý trochu jiný pohled na smrtící kov. Za Embrional stojí zejména Skullripper, který má vedle drhnutí kytar na starosti rovněž zpěvy. Jeho umění lze vychutnat mimo jiné i v respektovaných Azarath. Embrional sází na death metal. Mají rádi zasekávačky, disharmonické vsuvky i blackovou černotu. Což se ukázalo v plné nahotě zejména na letošní řadovce Inherited Tendencies for Self-Destruction. Netvrdím, že deathová mašinérie je pryč, ale na první dobrou vnímám blackmetalový pohled na extrémní umění. Předpokládám, že znalcům deathmetalové scény Embrional představovat nemusím. Ostatně při pohledu na sestavu je evidentní, že prominentní muzikanti, kteří buď jsou, nebo byli součástí kapely, dávají Embrional punc dobrého zážitku.

 

embrional

 

Styl Embrional razí vlastní cestu dlážděnou ozvěnami dávných legend zejména americké odnože. Každý nechť si dosadí tu svou. Já vnímám Incantation i Morbid Angel. Skullripper je možná nadšenec, ale také osobitý tvůrce, takže nečekejte opisování a citace nijak zvlášť. Výše jsem psal, že Embrional se nebojí disharmonií a zasekávaček. Nebojí, ale Inherited Tendencies for Self-Destruction nabízí více otevřených kytar, vyhrávek a vybrnkávaček než kdy dřív. I vokál se nese více ve vyšších sférách, do hlubšího growlu se Skullripper pouští spíše sporadicky. Vlastní cesta naznačuje úhyb z pravověrného death metalu, avšak ten zůstává věrný původnímu směřování. Změny a vývoj cítím v atmosféře a složitějších stavbách skladeb. Ty ukrývají daleko víc, než se na první pohled zdá. Album se totiž z počátku zdá zaměnitelné a nepřístupné. Při bližším ohledání vyvstanou na povrch atraktivní nápady a vzniká závislost.

 

Skullripper se umí obklopit šikovnými muzikanty a mezi takové patří i nový bubeník Darek Młody, jehož drajv dodává desce na pestrosti. Nebojí se ďábelských blastů, ale mnohem častěji exhibuje s přechody, změnami rytmu a skvělou hrou na činely. Jeho hru vylepšuje dlouholetý člen kapely, basový mistr Armagog. Pulsující basové party kytarám nedodávají pouze hutný spodek a melodie bicím, umí být vedoucí, diktují a proměňují melodie. Nebudeme si samozřejmě nalhávat, jsou to kytary, na kterých je založena podstata nahrávky. Jednak Skullripperova, ale i hra Marka „Chłosty“ Szefera vzbuzuje dobrou náladu. Struny jsou propleteny, doplňují se, ale nebojí se táhnout za jeden provaz. Nejčastěji však rozvíjí jedna druhou. Ať už v sólových výlevech, nebo zmíněných vyhrávkách. Ty zní spolu s doprovodnou hoblovačkou značně efektivně.

 

Inherited Tendencies for Self-Destruction pro Embrional může znamenat novou cestu. Skullripper se chopil i produkce, mnou adorovaná prostorovost je nechána přirozenosti i umění studia Piekło Niebo Studio ve spolupráci s Atamanem Tolovym. Kapela zavítala také do Panzer Studia, kde nahrála basu, sóla a growly. Mixem s masteringem desku ošetřil Haldor Grunberg v Satanic Audio (Behemoth, Azarath, Pestilence), což je jenom dobře. Nahrávce jeho zkušené uši jednoznačně prospěly. Vyhledávaný Maciej Kamuda pak zhotovil obal. Na jeho schopnosti a možnosti bych řekl, že je příliš obyčejný, ale k zděděným tendencím k sebedestrukci se jeho příznačnost hodí. Líbí se mi jeho odstíny i zvolený font písma v názvu alba.

 

Embrional jsou důkazem, že není do zavedeného stylu nutné zavádět novoty, aniž by cokoliv ztrácela na čerstvosti a vzdušnosti. Album je stejnou měrou atmosférické, jako technické a chorobné. Lze si užít špičkovou instrumentaci, výbušné aranže a vzteklé výboje. Skullripperův hlas není z těch nejoriginálnějších, lze ho zaměnit s kýmkoliv, čímž nehaním jeho umění. S hlasem pracuje skvěle, přelévá se ze screamů do growlu přirozeným způsobem, je rytmicky zajímavý, kousavý a k albu plně se hodící. Death metal v rukou takových dravců jen tak nezestárne a neztratí nic ze své smrtící podstaty.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky