Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
End-Tek / Emanation - Two poles (EP)

End-Tek / EmanationTwo poles (EP)

Victimer14.2.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dvoučlenná elektronická projížďka kosmoprostorem startující z maďarského podzemí.

K maďarským projektům chovám od jisté doby silnou náklonnost, protože jsem jejich elektronické podzemí našel v hodně zajímavém stavu. Jsou tu záležitosti, za kterými stojí studiový workoholik Mortum, a jsou tu další, neméně zajímavé. Odolné času a stojící na hranici hned několika stylů a elektronických vábení. Řeč je například o Nadragea, anebo nově o Emanation. A zrovna teď se nám hodí obě jména. Za aktivací Emanation totiž nestojí nikdo jiný než Balazs Vinnui Varga, tedy jeden z mozků Nadragea. Není na to ale sám a má po ruce kolegu Petera Vorose, který nasedl na orbitální dráhu Emanation z modulu Polar Star.

 


O End-Tek už byla na Echoes řeč díky albu Hollow Kulture, tedy temně industrializovanému tanci na obavách populace. Ano, je to Mortum, kdo v projektu hýbe páčkami a balancuje nad průmyslovými strukturami, technem a ambientním vlněním. Hollow Kulture je slušná věc a jako taková mě taky nasměrovala k tomuto splitku. End-Tek na něm má pouze jednu, zato rozsáhlou skladbu, a Emanation nabízí čtyři tracky. Ve skutečnosti však dvě různé verze dvou skladeb.


O Emanation bychom si měli povědět trochu víc. Jde o atmosférické meziplanetární těleso, po hudební stránce vyplňující mezery mezi ambientem, dark technem a dark electrem, dost možná taky IDM. Každopádně bychom ho mohli chápat jako prostorové tanečno plující universem. Elektronika Emanation je rozlomená a přitom malující odstíny v místech, kudy se její modul prodírá. Nebo spíš putuje. Nejde o nijak násilný, nebo drsný materiál. Jde o tišší souznění, hledání ztracených signálů a útržků hovorů. Ale taky hravé souznění. V symbióze s neznámým prostředím, nekonečnou časovou spirálou.


Emanation přispívají dvěma skladbami Dark Suns a Two Poles, které pak předvedou ještě jednou formou remixů. A za těmi nestojí nikdo jiný, než pan Mortum a jeho End-Tek. Tímto je vzájemná spolupráce dokonána a split EP dokonale provázáno oběma spolky. Dark Suns je temnější a plíživější záležitost, Two Poles zase rozvernější, roztančená skladba. První je takový němý majestát a druhá kolem něj skotačí a vystřeluje do prostoru paprsky. Mortum pak v remixových verzích obě věci potemní a přiblíží dark ambientu. Ne ovšem klasickému, ale stále ve stylových mezích Emanation. Zkrátka se jede jen v trochu jiném nastavení.

 


Mortum sám pak prostřednictvím End-Tek nabídne jeden masívní, plazivý song. Těžký náklad tohoto alba. Někde na pomezí dark ambientu, industrialu a vířících se úlomků scénické hudby. Celkově je tohle EP takovou sondou do zvukotěsné samoty nekonečnosti. Sondou z různých zvukových pohledů, přitom v těsném spojení. Dobrá příležitost, jak si osahat znění obou spolků na konci roku 2023. Na vážnosti ubírá, že to je spíš test a ne velká deska, která by mě u obou zajímala víc. Ale i tak se k této krátké kosmoprojížďce docela rád vracím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky