Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Výluka na trati Endless se zdála vážně nekonečná. Doba po vydání alba "Refuse to Shine" nabrala neuvěřitelných šest let a během nich se kapela dopracovala k různým stavům mysli a uvažování nad vlastním osudem. Od určitého způsobu vyhoření a přemýšlení o konci, přes hledání nových výzev, až po chycení druhého dechu, které vrcholí právě v těchto dnech, v období vydání novinky "If the Universe Is the Answer...". Osobně jsem svého času dost usilovně řešil, kam se na "Perfect Message" podělo to, co mne uhranulo na "Vital #1" a co se jsem už vůbec nenašel na "Refuse to Shine". Jako by se tohle postupné zmatení nevysvětlitelně (vesmír prostě nevysvětlíš) propojilo s ustrnutím Endless a přemítáním kudy dál...

...a dál se šlo nakonec díky propadnutí vlivu djentu, jeho drajvu a energii, které tento styl vynáší ven ze své hradby hrubě nasekaných riffů. Endless se dostali do stádia, kdy si tento styl osvojili a vdechli mu svou podstatu, která nezmizela a nikdy nezmizí. Ono se totiž nejde jen tak zbavit něčeho, co je ve vás. Investici do výrazové proměny a ujasnění si dalšího směřování hezky doprovodila investice do domácího studia, kde novinka postupně vznikala. Endless se ponořili do svého světa a pilovali. Výsledkem je aktuální kolekce vesmírných odpovědí na všechny možné otázky, které vydání novinky doprovázely. A bylo by dobré si říct tu hlavní, tedy že je venku deska, která se skutečně povedla.

Deset nových věcí (i když poslední Ambient bych s díky oželel) dává na srozuměnou, že Endless jsou zpátky na nohách a svým způsobem nejpřímější a nejodhodlanější za celou dobu své kariéry. Lajny na jejich nekonečném hřišti jsou daleko víc cítit, vše má své místo a není nutné nad něčím usilovně dumat. Zkusil jsem si hned po dohrání novinky pustit "Perfect Message" a najednou mi přišlo, že tehdy Endless vlastně jen něco hledali, někudy proplouvali, trochu kostrbatě lepili kostry skladeb a hlídali si spíš atmosféru. Dnes zní daleko jasněji, jdou si za svým a nakonec toho také dosahují. I když v mém případě to chtělo trochu trpělivosti, protože jsem nečekal, že budu s "If the Universe Is the Answer..." tak bojovat. Od začátku jsem měl s novinkou problém se srovnat a dostat se jí pod kůži, ale nakonec jsem s novým vesmírem Endless zajedno. Jenom bylo nutné si počkat, než si všechno sedne kam má a vyrovná se vzájemná hladinka už dávno povadlých vztahů. A ono je dobře, když to chvíli trvá... Pořád jsem jen tak kroužil kolem a ne a ne se dostat na dostřel. Pořád mě ta nová energie, ta proměna Endless, nechtěla pustit dál a najít si své místečko v kroužení nad mrakodrapy, tedy přesně tam, odkud shlíží logo kapely na matičku Zemi.

Endless dali dohromady velmi vyrovnanou desku, která je katapultuje zpět tam, odkud před lety spadli. Zvukově nepřebuzená, nepřeřvaná poloha jen symbolizuje, že si ve studiu kluci mákli a je jenom dobře, že nechtěli tu novou energii, která z nich sálá, poslat ven cestou popraskaných bubínků, ale pěkně v mezích slušnosti. Budeme-li pokračovat směrem vyrovnanosti, dnes pocit nějakého lepení úplně odpadl. Vše drží při sobě, je kompaktnější a taky možná proto nenabízí tu prvotní škvírku jak se dostat dovnitř. Postupně se ale dostaneme k velmi zajímavě řešeným momentům, kdy se v sobě propojuje stará a nová tvář Endless. Pořád je co objevovat a za nejpřitažlivější bych označil náladovou strojařinu "Space Travellers", druhou v pořadí "Black Star Paradox" (kterou za chvíli doprovodí videoklip) a potemnělejší "Oh! Great Pain". Celou dobu desky je tu s námi všudypřítomné probublávání elektronikou, které beru jako velmi citlivé a posouvající tvář Endless ještě o kousek dál. Kdybych to měl vzít i za ten negativnější konec, musím zmínit Liborův vokál. Ten si odjakživa jel na kombinaci vyřvání se od plic a následném zklidnění ve vzdušnějších melodických linkách, akorát že dnes celkově techničtější a matematicky přesnější hudební vyjádření více odhaluje nedostatky v intonaci. Ta zkrátka není tak srovnaná a přísná, jako je téměř k dokonalosti vypiplaná hudební rovina. Jsou místa, která mi vyloženě sedí a zní uchu lahodně (Space Travellers), ale jsou i taková, kdy to zatahá (hned v úvodní Drive nebo Oh! Great Pain) a člověk si toho sám od sebe všimne snáz než v minulosti, což je logické. Ovšem celkově není nad čím smutnit, jde spíš o to si zvyknout...

Důležitější je vědět, že Endless jsou zpátky mezi námi a přinášejí velmi solidní pohled jak posunout svůj typický výraz modernějším a současnějším směrem. V obdivuhodné formě a s energií, která dává jasně najevo, že tahle čtyřka z Ostravy ještě promluví do dění kolem nás. Minimálně na tom našem českém písku určitě. Těšme se.