Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enslaved - Below The Lights

EnslavedBelow The Lights

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Velmi povedené dílo, předznamenávající vrcholné okamžiky kapely. Vše vypadá tak jednoduše, jakoby se Grutle a spol. vznášeli ve své vlastní atmosféře, kterou se proplétá severská nátura, progresivní smýšlení a všeobjímající lehkost.

Po experimentálním, psychedelií načichlém albu Monumension, přicházejí Enslaved s novým, ještě dotaženějším příspěvkem, třičtvrtěhodinovou kolekcí severské kultury Below The Lights. To, co činí Enslaved tak zajímavými a v každém směru sledovanými, je bezesporu jejich cílevědomá a jak se zdá, kvalitu plodící snaha o originalitu. Byť se v minulosti na čas zdálo, jakoby boj o svou pozici začali na moment ztrácet, tak opak je nakonec pravdou. Po rozporuplně přijaté (ne však špatné) dvojici alb Mardraum - Beyond The Within a Monumension, jsou po jistých personálních změnách Vikingové zpět s trošku jiným pohledem na experimentování v rámci vývoje. Musím ale nakonec přiznat, že jakkoliv jsem se na minulých dvou počinech s novou tvorbou Enslaved zapeklitě vyrovnával, po zpětném poslechu těchto starších alb se zdá, že vše do sebe krásně zapadá, takže to tak zkrátka mělo být. Až po jisté době se objevují pevné rysy, které nahrávky navzájem tmelí a jenž mi byly na dlouhou dobu ukryty. A to je dobré zjištění. Mám za to, že kapela konečně trefila hlavičku správného hřebíku a vyladila staré pokusy téměř k dokonalosti. 

 

Překvapilo mě kolik se po vyjítí alba objevilo naprosto shodných reakcí přesvědčených o návratu kapely ke svým kořenům, do dob Eld a Frost (mimochodem unikátních) a podobných nesmyslných úvah. Mám za to, že tyto pocity vyvolala epičnost nahrávky, neboť ta jediná dá vzpomenout na pohanské období kapely, protože jinak je toto tvrzení nebezpečně zcestné. Enslaved pokračují v nastoleném směru dalšího vývoje, nevrávorají na místě, natož aby se vraceli v čase. Na to jsou v kapele lidé příliš přesvědčení o smyslu svého počínání a věřící ve vlastní schopnosti. Jaké tedy album je? Je plné silných a pozoruhodně vystavěných melodií s důrazem na gradaci a vzájemné prolínání nálad, se kterými si pánové skutečně vyhráli. Základem však nadále zůstává tvrdá kytarová hra, ve většině hardrockově zemitá, často však i kouzelně malující pestré obrazy náladotvornosti. Nechybí samozřejmě ani blackové rubanice. Když už jsem zmínil gradaci písní, mohlo by se zdát, že album jako celek tuto vlastnost postrádá, neboť se lze domnívat, že nejlepší kusy jsou naskládány za sebou hned na začátku alba a zbytek jen dohrává, ale není tomu tak.

 

http://farm4.static.flickr.com/3071/2600701705_fd9701073e.jpg

 

Po nádherné úvodní hymně As Fire Swept Clean The Earth a (mé asi nejoblíbenější) dvojce The Dead Stare dochází v prvních dojmech k jistému uspokojení, protože tyto dvě skladby jsou jako prezentace vedená k tomuto albu opravdu ukázkové a těžko překonatelné. Jak se ale nakonec ukáže, i v dalších momentech je album velice kvalitní a stále překvapivé. Below The Lights pro mě tak představuje jeden výpravný příběh, jen rozdělený do sedmi kapitol. Enslaved jednou evokují drsné kontury své země a po chvíli se jejich hudba vznáší ve vesmírném prostoru plném světelných bodů. Enslaved chvíli zní jako neotesaní hrdlořezové, jindy jako hledači svého vlastního já, skrytému v nejvzdálenějších prostorách a časech všeho bytí. Jsou schopní zajít až tam, kde své kouzlo předváděli legendární Pink Floyd, dávní vypravěči pocitů. Poslechněte rozjímavý začátek devítiminutové The Crossing, ať víte o čem mluvím. Tato skladba potom přechází v nelítostnou jízdu s geniálním chrchláním, zastavovanou progresivními postupy a lákavými změnami. Toto je prostě nádhera, radost poslouchat a pokud se vám podaří naladit stejnou vlnu vnímání jako má kapela a cítíte to vzájemné jiskření, jste ve správném rozpoložení a Below The Lights je vám nakloněno. Queen Of Night začíná nezvyklou flétnou (u Enslaved jsem z toho mírně rozpačitý, ale dobrá tedy), následující Havenless zase zbojnickým halekáním a vše se nadále stáčí směrem k symbióze rychlosti a atmosféričnosti, která bere dech. Potemnělá A Darker Place s přece jen optimističtějším kytarovým sólem na závěr vše ukončuje.


Vzhledem k tomu, že vím kam směřují další kroky Enslaved, že jejich vrcholy postupně přicházejí a tato recenze je psána čtyři roky od vydání Below The Lights, ponechám závěrečné hodnocení s mírnou rezervou. Platí však jedno, je to vynikající album.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky