Recenze: Enslaved - Vertebrae

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

EnslavedVertebrae

Sarapis2.10.2008

Zdroj: mp3 (320)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Enslaved nepřekvapili směrem své umělecké cesty. Překvapili rychlostí, jakou se do těchto končin dostali, a nadhledem, s jakým se v nich pohybují. Kdo jejich tvorbu alespoň trochu sleduje, musí vědět, že každá deska Enslaved je výjimečným albem. „Vertebrae“ ale tentokrát nabízí ještě něco navíc, a tak o čisté desítce nemůže být sebemenších pochyb. Společně s „Isa“ je mým jasným favoritem celé tvorby kapely.

Enslaved jsou rok od roku abstraktnější, rok od roku náladotvornější, rok od roku rockovější. Vikingové sundali odřené helmice, odložili narezlé meče, nasadili zamyšlené výrazy a s mnoha filozofickými otázkami na jazyku se teď procházejí po zasněžených pláních lidské mysli.

Odklon od vikingské mytologie v textech a od tradičních hudebních výrazových prostředků valivého viking black metalu již není ve spojitosti s Enslaved žádnou novinkou, ale přinejmenším dvě předcházející desky „Isa“ a „Ruun“ rozhodně nebyly takovým skokem, jaké představuje novinka „Vertebrae“. Ze zmíněného triumvirátu alb, který v posledních letech významně promlouvá do vývoje severského progresivního metalu, je nejnovější počin nejdelší krok, který kapela ve své moderní biografii udělala. Zatímco alba „Isa“ i „Ruun“ obsahovala pasáže, které by se ve starší tvorbě kapely určitě neztratily a měla atmosféru předchozím deskám dost blízkou, „Vertebrae“ v tomto směru mnoho nenabízí a jako album dává definitivní vale striktně metalové éře Enslaved. O přízeň fanoušků bych ale strach neměl; ti otevřenější posluchači si kapelu našli už na začátku nového tisíciletí a posun na „Vertebrae“ jedině přivítají, no a ti konzervativnější už nad Enslaved beztak zlomili hůl někde kolem alba „Monumesion“ (2001), takže po oblevě zase nasněžilo a kapela se o pozornost metalových fans rozhodně obávat nemusí.

Dá se říct, že co nová deska Enslaved, to trochu jiný šálek kávy. O „Vertebrae“ to platí dvojnásob. Náznaky inspirace art rockové hudby sedmdesátých let zde nabývají mnohem výraznějších obrysů (např. „hammondkové“ klávesy v „Clouds“) a samozřejmě také už mnohokrát zmiňovaný odkaz amerických Tool je na tomto albu jasně slyšet („Center“). Není to však jen v konkrétních citacích, kompletně celá deska voní dávnou rockovou minulostí, která zde v atmosféře a zvukových proporcí pozvolna ožívá. Směr své cesty si ale Enslaved určují sami a na plagiátorství mají ještě dost vlastní invence, takže žádný strach.

Velkou předností „Vertebrae“ je to, že jde o naprosto kompaktní celek, kde nelze najít slabou chvilku. I uklidněné pasáže některých skladeb jsou dostatečně zajímavé a paradoxně vypjaté, že posluchače dokážou jednoduše strhnout. Možná že tyto střípky patří dokonce k těm nejemotivnějším momentům desky. Enslaved šalamounsky pracují s minimalistickými prvky a pohrávají si s kytarovými efekty a zvukovými rejstříky, aniž by byl posluchač přehlcen mnohobarevnou zvukovou koláží. To se dá ostatně také vysledovat u jejich už zmíněných amerických kolegů. Zvuk alba je šitý na míru jeho hudebnímu obsahu, a tak čekejte uhlazenější produkci. Ostré hrany kytar jsou mírně zabroušeny do kulata, takže místo rychlého vyříznutí srdce kuchyňským nožem vás očekává pomalejší dloubání polévkovou lžící (výjimkou budiž blackmetalové drhnutí v „New Dawn“). A pak je tu také čistý vokál, který s každou další deskou dostává stále více prostoru a jeho podíl na „Vertebrae“ berte jako vyústění vývoje i jako prýštící pramínek budoucnosti zároveň.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.