Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pozdrav z Ameriky je na přehrávači, veteráni Flotsam and Jetsam jedou stále dál kupředu. Přichází s eponymním albem po čtyřletém odstupu, který byl potřeba. Poslední řadové album nepatřilo mezi úctyhodné, sestava se v mezičase promíchala a nyní vypadá, že je připravena natřít nám záda pěkně pálivou mastí, která prohřívá staré kosti letitým posluchačům dosti rafinovaným průběhem. A k tomu nám napomáhej čitelným zvukem s kovově čistým leskem. Flotsam and Jetsam se podařilo oleštit vlastní dávný projev do dnešního řezavého břitu a přitom si zachovat jasný průrazný rukopis se zvonivou baskytarou. Podobně snad znějí už jen Overkill, kterým se pánové svým novým výtvorem přibližují více, než si na první dojem myslíte a připustíte.

Thrash metal, který nám ukovali matadoři scény, je vysoce sofistikovaný. Pulzující nealibistická rytmika uchvacuje a nakopává. Knutson, obroušen věkem, se nepouští do žádných extravagancí a výšek a pěkně používá to, co mu věk dovoluje a spíše vsází na charizma v kombinaci se zbylými kvalitami, které mu nelze upřít. Pánům se tentokrát daří nefalšovaně natrefit na dobré melodie, na kterých lze stavět nejednu skladbu. Nejde však stále o melodické zpívánky. Flotsam dneška umí i bez jakýchkoliv příměsí trhat a kovat ryzí thrash a nezbytnou nespoutanost. K ní je však potřeba přisadit sofistikovanost a protřelost dospělých tvůrců a veteránský dohled. Odpich á dva a jedem. Knutson už bezpečně doplul do nového výrazového přístavu, kde se ve všech krčmách cítí dobře a obstojí se ctí. Skladby vždy několikrát zatančí rytmický mezitanec a v konečném důsledku způsobí zajímavé dojmy, byť se v jádru jedná o prastarý thrash metal.

Hudebníci se nebojí roztočit hmotu v kotli, dopomáhají tomu rychlé skladby s odvahou pouštět se na pole neprobádaná a ukovat harmonie a melodie ne zrovna tuctové. Ty se na drtivé kovové podstavě zjevují jako roztodivné náhodné krystaly, z nichž nelze spustit uši. Matadoři si dovolí vsunout i stadionovou halekačku plnou cvalů a trysků. Jde doslova o hitovky - thrashovky utržené z řetězu, ultra rychlé a pádivé jako pradávní Iron Maiden nadopovaní testosteronem. Plní síly a melodií jsou nyní i Flotsam And Jetsam. Způsobují uvěřitelný dojem jako by nechtěli ustoupit a zatvrzele a rychlopalně deklamují svoji pravdu a budoucí trvanlivost na tvrdém poli hudebním.

Nejen o rychlosti se musí hovořit v kontextu eponymního alba. Pánové umějí sympaticky zvolnit a získat na závažnosti a kompoziční rozmáchlosti. S kovářským citem zchlazují rozžhavenou ocel a připravují ji k hlubokému kování pod neústupnou dynamikou a monumentální melodickou přídavnou atmosférou. Nebojí se uspět a vystavit dynamické členité skladby. Nacházím i trochu Megadethovské dštivosti a jedovatosti v atypických thrashmetalových odzemcích. Flotsam and Jetsam si neustále jakoby zhypnotizovaní odříkávají svižné melodické zaklínadlo, které mete cestu k úspěšně dosaženému cíli, bez servítek a jediného zastavení. Koncem alba už tak trochu docházejí nápady a začínají se dostavovat recyklační praktiky, ale to jen dočasně.

Tvůrci vědomi si náročnosti dát téměř hodinu svěžího thrash metalu na jedno album, svírají své zpětnovazební obvody a důkladně zvažují další produkci. Díky tomu nahrávka boxuje až do posledního kola, o šetření sil na další střetnutí nelze hovořit. Zajímavě rozehrané melodické etudy a hybná melodická salva vede do strhujícího marše, který podtrhuje klid v mysli tvůrců, kteří nepanikaří a i po letech dokáží ze své podstaty vytěžit poslouchatelné dílo s neotřelými nápady, namontovanými na podvozek dávného výběhového typu ničivého vozidla. Pravda trochu se závěrem rozpitvává řečené a motivy jsou vám povědomé z úvodu nahrávky, ale nic nebrání tomu se rozloučit velkým finálem. Rychlost těmto pánům i v pokročilém věku není cizí a jsem za ně rád, že se jim podařilo zhmotnit tak povedené album.