Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enthroned - Pentagrammaton

EnthronedPentagrammaton

Bhut20.5.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Deska "Pentagrammaton" se stala logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu.

Po třech letech se ozývá belgická smečka ENTHRONED s další výbornou fošnou. Nová deska nese název "Pentagrammaton". Stala se logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu. Posluchači se opět dopřeje několik různorodých pasáží vyplňující drobné mezery v jinak nekompromisní smršti nářezu. Hudbě se dopřálo kvalitní péče a tak zvuk linoucí se z reproduktorů má příjemný čistý potenciál. Hudebníci se též nachází na vyspělé úrovni svého hráčského umu. Nejedná se tedy o žádný kýčovitý materiál. Však také proběhlo několik personálních změn. Do sestavy se navrátil kytarista Nerath Daemon, který kapelu opustil v roce 2004. Za bicí soupravu usedla nová tvář v podobě Garghufa, který tak vystřídal Ahephaima. Ale zpět k hudbě samotné. V hudbě je použito několik efektů, které zajímavě doplňují celou mozaiku alba. Tyto efekty ovšem pro někoho můžou působit celkem dosti nestravitelně a zbytečně, jako útěchu můžu říci jen to, že se jich na desce příliš mnoho nenachází. Spíše opravdu jen tak lehce dobarvují atmosféru. Hlavním stěžejním prvkem alba zůstává dravost hudby. Její tempo se podobá vroucí krvi a navozuje atmosféru žhnoucího inferna. Jsou však i okamžiky, kdy žár o něco pohasne a posluchač má tak možnost si na chvíli oddychnout a více se zaposlouchat do případných melodií. Aby se tyto momenty lépe rozpoznali je nutné album poslechnout vícekrát. Ne, že by bylo náročné na poslech, ale jisté chvíle zkrátka vykrystalizují až po nějakém čase. 

 

Úvod do nové desky vytváří jakési intro, které celé album nenápadně pomalu rozjíždí. S druhou skladbou přichází první smršť vhodná pro mlácení hlavou v rytmu hudby. Třetí píseň se zdá býti obdobně laděná. Chvílemi však zvolňuje do středního šlapavějšího tempa. Čtvrtá Ornament Of Grace se stává jednou z nejlepších skladeb na celé desce. Má trochu řekněme orientálnější začátek s pomalejším tempem. Zhruba po jedné minutě své délky zrychli v tvrdý nátěr, který je střídán několika pestrými pasážemi. V pátém kousku dojde kolem druhé minuty k malému uvolnění. Dalším charakteristickým rysem tohoto songu jsou chorály nesoucí se v pomalé rychlosti. Šestka začíná pomalu, záhy se rozjíždí v o něco rychlejší běs. Jedná se opět o celkem pestrou, různorodou skladbu s různými kytarovými vyhrávkami. Po sedmé živější, údernější pecce a osmé neméně zběsilé a divoké střele přichází totální uvolnění. Devátá Ad Te Clamamvs Exsvles Morvua Liberi zasluhuje označení intermezzo. Ke slyšení se nabízí pouze podivné zvuky s mrazivou atmosférou. Následuje nejdelší a jedna z nejlepších písní na albu. Unconscious Minds je velmi pestrá skladba. Pomalu rozjíždí své black metalové útroby, aby pak mohla ve svém středním tempu rozsekat vše, co jí přijde do cesty. Těsně po čtvrté minutě nástroje takřka utichnou, slyšet je jen vyhrávání kytary a bicích. Po minutě a půl dlouhé odmlky skladba znovu nabírá na síle. Následuje povedené sólo. A teprve v čase šest minut třicet sekund se opět navrátí do dříve nastolených kolejí. Parádní záležitost. Závěr desky vytváří neméně povedená pecka Behemiron, která jistě zapříčiní u některých posluchačů nemalé mlácení hlavou, nebo chcete-li headbangers. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky