Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Opatrná kapela, nebo snad příliš vytížení členové ve svých bočních projektech? Proč se ptám – Epäkristus totiž existují od roku 2002 a dosud nevydali žádnou takzvaně velkou dlouhohrající desku. Pravda, někdy v roce 2017 se dle dostupných informací kapela na čas odmlčela, aby se o pár let později znovu ozvala a přispěchala s novým materiálem. Patrně nějaká covidová pauza s trochu širším ohraničením. Nicméně po pár demáčích a splitkách a shrnující kompilaci se kapela jaksi nesměle ukazuje v nové formě a představuje EP nazvané Into Cold Tomorrow.

Já se k téhle bandě dostal skrze split album s Anal Blasphemy a později… vlastně relativně nedávno… si pořídil onu kompilaci zahrnující dosavadní tvorbu. O to víc mě těší, že je aktuálně k mání nový, čerstvý black metal z jejich dílny. I když čerstvý… ne zas tak docela. Čtyři z šesti skladeb jsou staršího data a tentokrát dostávají nových aranží, zvuku i péče. Materiál je poněkud vzdálen starším divokým orgiím a rejům, kteréžto běsnění znamenalo hudbu starší, ale i tak v sobě nese odkaz určitého „best of“ kapely. Tentokrát je to ovšem takové ucelenější a méně chaotické a divoké. Přesto to má perfektní jiskru a šmrnc, ostatně kapela je z Finska a kdo tak nějak má přehled o finském black metalu, tak ví, že ten se vede veskrze v melodickém, chytlavém a svěžím duchu. I nová tvář Epäkristus nabízí skvělé kytarové melodie, riffy a další. Obzvláště působivá jsou volnější a střední tempa s důrazem na tajuplnou atmosféru, kde vyniká právě ta kytarová paleta nápadů. Sice je to kompenzováno celkem nepříjemným vokálem, který je ovšem adekvátní a poplatný žánru. Jen mi ta vyvěrající síra a běs nepřijde úplně v dobrém kontrastu k nastolené hudbě. Ale pokud jej dokážete překousnout a třeba se i lépe zaposlouchat do instrumentální složky – pochopíte, že je to nádhera sama.

Některé momenty tu pochopitelně odrážejí již historií prověřené postupy a dílce, které si můžeme dosadit k jiným interpretům, které máme třeba i raději, ale já nechci být za úplného škarohlída a jednoduše to snažení spláchnout do odpadu s fádním tvrzením, že je to nějaká vykrádačka nebo kopírka. To prosím ne-e. To, že si vzpomenete na nějaké již známé kusy, snad neznamená, že by si nešlo užít tento docela nenápadný, a přesto patřičně hodnotný kousek. Prostý black metal s dobrými nápady a postupy je zkrátka podmanivý sám o sobě, a když se takové nějaké dílo zjeví – je potřeba jej velebit. Tady tohle malé/velké EP mi vychází jako dobrý výsledek a tip.

Příjemně melodické a překvapivě barvité dílo, které je násilně ohnuseno příšerným vokálem, což z něj dělá správně raw blackový opus. Občas lehounce zavane heavy základ a původ toho všeho, ale je to jen takový drobný pocit a záblesk. Skladby jsou dosti chytlavé a šlapavé, takže poslech je nabitý dobrou energií, ačkoliv tu asi nějaký výrazný hit nenajdeme, ale o to tady přece vůbec nejde. Nebo ano? A proč?

Příjemně působí i nenápadné vkládání kláves, které dostatečně vytahují kontury kýžené atmosféry a občas, jen občas a skoro až nechtěně určují hlavní motiv některých pasáží. Obecně si ale myslím, že je to fakt dobře stravitelné dílo, které si lze snadno oblíbit a radovat se z něj. Příjemné překvapení a správná blasfemie.