Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vývoj, postup kupředu, změna, to sou devízy mnoha metalových kapel. Málokteré kombo strnule přešlapuje na místě, snaha o překonávání dosažených bariér žene hudebního génia směle vpřed. Zepár výjimkám jsem vděčnej za to, že hrají neustále to svoje a nehnou se bokem ani o píď. Čest ikonám.

Na druhé straně mě ovšem fascinuje přerod bestie v emotivní nymfu, metamorfóza havrana v syntetický sampl a podobně. Zářným příkladem můžou být geniální „Taliáni“ Ephel Duath. To, jak kdysi začínali, je už jen píšeň unavené meluzíny v komíně. Nynější tvorba, diametrálně odlišná, jest příkladem změny směru a možnost vydání se jinou pěšinou.

Vrátíme-li se do roku 2002, nacházíme špagetky ve stavu černokněžnickém. Kapelu zatím stále ještě tvoří pouze duet čáryfuků Davide Tiso a Giuliano Mogicato, kterýmžto tak můžete posílat chvalozpěvy za delikatesní pochoutku, nebo naopak filipika za duševní újmu. Jak je komu libo. Každopádně silně plnotučné album Reformula, které obsahuje první demáček Opera a prvotinu Phormula, je příkladnou ukázkou toho, že melodický black nemusí být jenom klišé trapných póz a dětinských kolovrátků. Tady se škatulce dostává zaslouženého zadostučinění a rozpučených vavřínů.

Laskavost jihoevropské tvorby je zde silně patrná. Obvyklý chlad severských spolků nečekejme, protože italské slunce jednoduše brání syrové mlze vstoupit do drážek disku. Zlo je zde tak prezentováno jako malebný filigránský chrlič zdobící baziliku San Giovanni v Lateranu. Hebkou atmosféru vytváří klávesová alchymie, použita velmi decentně, pocukrování bábovky je, myslím, blízkým přirovnáním. Poskytuje celé desce pozadí, o které se může honosná stavba směle opřít.. O většinu melodií se tak zdárně starají kytary upalující jako robátko vstříc teplým vlnám moře. Místy už na albu cítím odér věcí budoucích, avantgardní opona je povytažena a z pod ní už nahlíží netrpělivá kreativita. Pánové Tiso a Mogicato nechali upustit trošku páry a umožnili přičichnout všem fajnšmekrům, cože se bude odehrávat na další desce, The Painter's Palette. Prvky jako elektronika či techno v remixech nám dávají první neurčité vodítko na cestu k „paletě“.

Tolik tedy stručně k desce, která je jakýmsi startovací blokem tělesa nyní zcela mimo mantinely zdravého rozumu.