Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Esoteric - A Pyrrhic Existence

EsotericA Pyrrhic Existence

Garmfrost6.1.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: A Pyrrhic Existence je albem plným kontrastů, hudebního umění i šílenství... Což je verdikt hodící se pro každou desku Esoteric. Opět se jedná o těžce uchopitelný kus chaotického doomu.

Esoteric se od pradávna vyznačují svébytným přístupem k nejpomalejšímu stylu, který povznáší do svého esoterického světa plného psychedelie a monumentálního kompozičního umění. Už dávno nejsou obyčejnou funeral doom partou, oslavující pohřební litanie a vnitřní démony. Teď přemýšlím, kdy onou „obyčejnou“ kapelou vlastně Esoteric byli. Ostatně už dlouhohrající dřevně surový debut Epistemological Despondency před pětadvaceti lety nesl známky geniálnosti a budoucího žánrového rozpětí. Esoteric nikdy z vydáním nové nahrávky nespěchali, nicméně osm let dlouhou pauzu mezi sebou ještě neměli. Na druhou stranu – ke vstřebání Paragon of Dissonance oněch osm let bylo tak akorát.

 

esoteric

 

Bylo jasné, že se nová deska slovutných Esoteric opět stane událostí na metalové scéně. Rovněž je jasné, že tato událost nezasáhne širší posluchačstvo. Nejeden zapřisáhlý doomer se A Pyrrhic Existence vyhne pro náročnost a neuchopitelnost nového materiálu. Možnost přístupu k deskám Esoteric není běžným poslechem možný. Je třeba se naladit na stejnou vlnu, lehce nebo více (záleží na vás) se vyhodit z běžného vnímání reality a nechat se vést nárazovými vlnami hebkých i zuřivých harmonií zběsilé ponurosti šíleného díla.

 

A Pyrrhic Existence opět dokazuje, co znamená výraz dlouhohrající. Album se rozprostírá na ploše dlouhé přes hodinu a půl na dvou discích. Ukočírovat půl hodinové skladby ovšem Esoteric umí a proto úvodní a zároveň nejdelší tryznu Descent není problém doposlouchat. Je to v podstatě kompozice, která by jinému stačila na samostatné album. Během půl hodiny vás skladba provede různorodými zákoutími a třískne s vámi zvláštními zvukovými vstupy. Udyndá vás ambientem a poblázní blackovou nenávistí, respektive pohoupe nádhernou melodií. Obzvláště rozhozenou a zároveň misantropicky uzavřenou se jeví Rotting in Dereliction. Ta jako výplod schizofrenické mysli nárazově přechází mezi rituálním obejmutím a zběsile rozzuřenou duševní bouří.

 

Antim Yatra zakončí první půlku alba ambintem beze slov. Dochází na krátkou chvíli ke ztišení emocí, aby se mysl mohla připravit na zlo v podobě dvojice Consuming Lies a Culmination. Po příjemném úvodě se Esoteric vrací k psychedelii i deathmetalové brutalitě. Přestupy mezi náladami nejsou ani plynulé, ani rozhozené. Esoteric uměli a umí znít zároveň harmonicky i disharmonicky. Jakoby se v jednom momentě střetly dvě dimenze či reality. V podstatě je možné, že se vám zastaví srdeční tep. Je totiž možné, že v momentě, kdy se střetne zuřivost s tichou básní, rychlost se zádumčivostí a psychotické vrčení s éterickou něhou, vaše srdce to nevydrží. Nejde najednou běžet a spát. V Sick and Tired jakoby chtěla kapela posluchače vysvobodit a potěšit. Nádherné melodie mají nad zlými navrch, vše má vyčerpávající potenciál.

 

Každá z šesti skladeb má vlastní příběh a strukturu. Každá má schopnost být sama sebou, avšak plynule rozvíjí a doplňuje ostatní. Při poslechu mám pocit osobního vyčerpání, které přichází po neskutečném růstu emocí a jejich strmého pádu do duševní propasti. Gregovy vokály jsou opět vrcholem nahrávky. Jejím zdobením i hrozbou. Jeho hlas je jedním z nástrojů, respektive mnoha z nástrojů, protože z jeho hrdla se line celý zástup rozporuplných řevů, syčení, ječení, bručení a pištění, stejně jako různorodých démonických vpádů. O kvalitě zvuku nebo instrumentálního kumštu není podle mě potřeba mluvit. Je to opět nádhera a radost.

 

 

A Pyrrhic Existence je albem plným kontrastů, hudebního umění i šílenství. Je mi jasné, že tomu, kdo dává přednost kratším nahrávkám, může nové dílo Esoteric připadnout chaotické a nekonečné. Ostatně tak tomu je od pradávna. Esoteric nehrají pro běžného posluchače a jejich desky nejsou vhodné pro každou chvíli. Každopádně A Pyrrhic Existence už teď patří mezi to nejzajímavější, co se odehrálo na metalové scéně a to nejen v uplynulém roce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky