Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Esoteric - Paragon of Dissonance

EsotericParagon of Dissonance

Jirka D.20.3.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Paragon of dissonance není muzika pro každý den a pro každou náladu. Vyžaduje jedince silného a svým způsobem i ujetého, maminka by to asi nepochopila.

Při pohledu do minulého roku mě napadá ještě pár alb, které by stály za vzpomínku, i když třeba krátkou formou malorecneze. Jedním takovým albem je bezesporu poslední deska Britů Esoteric nazvaná Paragon of dissonance a vydaná v symbolické datum 11.11.2011. Hned na úvod zahodím masku přetvářky a rozhodně nebudu předstírat, že bych hudbu této formace měl v malíčku a na háku, i když jsem slyšel snad až na první zásek Epistemological Despondency (1994) všechny řadové desky a v zajetí „esoterické“ nicoty strávil mnoho hodin. Pustit si Esoteric vyžaduje specifickou chvíli, patřičnou náladu a stav mysli a v mém případě se rozhodně nejedná o každodenní závislost. Jako nejlepší přirovnání mě napadají knihy F. M. Dostojevského, ke kterým se rovněž vracím jednou za čas, jejich četbu si prožiju se vším, co k tomu patří, a pak zase chvíli nemám potřebu se vracet, protože by to hrozilo nervovým kolapsem.

 

Obdobně se věci mají i s hudbou Esoteric a je mi celkem jedno, po které desce zrovna sáhnu, pokud je to Metamorphogenesis a novější, ta zatěžkaná funerální minulost mi klouže mezi prsty. Je z novinky patrný nějaký vývoj, posun oproti předchozí tvorbě? Řekl bych, že tahle otázka se hodí někam do akademické diskuze a nechávám na jiných, ať posoudí její závažnost a nutnost znát odpověď. Vůbec bychom se mohli zamýšlet nad tím, jestli je v tomhle hudebním ranku nějaký progress na místě a jestli je možný po tom všem, co už bylo v doom metalu za nějakých těch 20 let vyřčeno. V téhle chvíli je pro mne důležité, že nové album mi dává přesně to, co očekávám a proč se k této hudbě vracím. Na ploše klasického celovečerního filmu (opět 2CD, víc jak hodinka a půl hracího času) máte možnost opustit  klasické představy o realitě a nechat se pozvat do jiné dimenze plné snění, pocitů a vlastního nihilismu, který v sobě jistě najdete. Paragon of dissonance vám nebude malovat žádné svoje obrazy, ani vnucovat svoje postoje, ale otevře vaše nitro, dovolí vám se do něj podívat a vy sami se vydáte na cestu k sobě, na cestu dovnitř svého vlastního já. Paragon of dissonance bude fungovat jako spouštěč reakce vlastní sebereflexe a půjde mu to zatraceně dobře – zvuková čistota, oproti dřívějšku i jasnější kompoziční práce, silné a častější melodické pasáže, dostatečně dlouhé, abyste odpojily všechny vnitřní bloky a vydali se na cestu k sobě. Nemám problém nazvat tuhle hudbu meditací či modlitbou, která se vznáší v lehkém ovzduší marihuanového kouře.

 

Ať už díky čistějšímu zvuku, čitelnější kompozici nebo značnému rozsahu melodických-atmosférických pasáží se toto album přijímá poměrně dobře, i když třeba nejste vyznavači podobných pomalých a mnohdy ještě pomalejších záležitostí. Jen místy – především ve čtvrté Non being – se soustrojí zpomaluje až na mou únosnou hranici, Esoteric jakoby natahovali ruce k Sunno))) a když už se dotýkají konečky prstů, zase chytají svůj „svěží“ vítr a odplouvají do zemí slunce a dobré nálady.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky