Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ethereal Shroud - Trisagion

Ethereal ShroudTrisagion

Ruadek26.10.2023
Zdroj: Flac
Posloucháno na: PC + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Značně magický kousek z roku 2021, který by bylo škoda nezmínit. Joe Hawker vytvořil majestátní black metal, co se slušně dostane pod kůži.

"Trisagion" je výraz, který znamená "třikrát svatý" a používá se pro označení pravoslavného hymnu o třech částech. Každá z písní na albu Trisagion je rozdělena do tří částí. Během posledních šesti let jsem složil tyto tři písně, z nichž každá pojednává o rostoucím cynismu a pohrdání tím, jak jsem začal vnímat svět. Způsob, jakým lpíme na dávno zastaralých paradigmatech, jimiž se řídíme, místo toho, co vidíme před sebou, a odmítání brát jeden druhého za bernou minci, vzestup fašismu jako prostředku k posílení vlastního pocitu a rozdělení a obvyklý způsob ničení planety, na níž žijeme, kvůli krátkodobému zisku na úkor těch, kteří přijdou po nás. Ezoterické emoce, které cítím vůči druhým, a způsob, jakým je vztahuju k vlastnímu způsobu zvládání. Impresionistické výtvarné dílo Trisagion, které mistrně vytvořil Phil Lang, ukazuje děsivý způsob, jakým lze tato paradigmata vnímat - jako děsivé struktury, jichž je třeba se obávat, nejasné, ale ostré obrysy; přesto staré, rozpadající se a s generací, která se zoufale drží jejich základů a doufá, že se pod jejich tíhou nezhroutí.

 

 

Joe Hawker netvoří složitou muziku a nedělá ji pro masy fanoušků s úmyslem, jak nejvíce se zalíbit. Shrnul to víceméně už kolega Victimer v recenzi na první zásek, od kterého už uplynulo 6 let. Co se změnilo? Rozhodně údernější zvuk, který konečně depresivní meluzíně dodal potřebnou energii. Nezměnil se přístup k muzice, všechno to tam stále je, ale intenzivněji a chce se mi říci, že vyzráleji. Ta deska má sílu nepustit, obklopit posluchače, dokud neskončí. Joe stále tvoří mohutné celky se stopáží, kdy není problém přesáhnout i 25 minut, v tomto pochmurném stylu to ale plyne jako černé vody z hor... kdy čas není třeba vnímat. Deska má hodinu a jsem schopen ji za večer protočit několikrát, protože v sobě má jistou podmanivost. Už jen první celek, rozdělený na tři části, ukončený zběsilou metelicí! Jednoduché, neustále se proplétající motivy, přesto velký a pohlcující pocit majestátnosti té věci. Celá deska ale tak působí, má hluboký osobní podtext. Budu citovat Joea z rozhovoru pro rateyourmusic.com:

 

Nejsem ani tak duchovní člověk ve smyslu něčeho nadpřirozeného. Moje fascinace těmito tématy vychází jak z mé dřívější indoktrinace katolicismem, tak ze zájmu o psychologii, protože spiritualita je jedinečným lidským stavem. Jsem ateista, ale spiritualita a náboženství jsou pro mě nesmírně fascinující jak z historického, tak ze současného kulturního kontextu. Cítil jsem určitou katarzi, když jsem použil stejná témata, která byla v dětství použita jako zbraň proti mně, a našel jsem v nich svůj vlastní smysl pro "spiritualitu" - ne nutně nadpřirozenou, ale rozhodně pokoj a porozumění. Nejsem od přírody cynik, ale album pro mě bylo způsobem, jak tyto pocity vyčerpat a přetavit je v něco katarzního a pozitivního - způsob, jak můžeme ve víru událostí najít naději.


Nepřekvapí, že se Joe pokusil opustit tento svět (jak přiznává též v rozhovoru). Nerad kostatuji, že to k tomuto stylu prostě tak nějak patří. Z desky cítím ovlivnění všemi těmi Summoning, Saor, Nortt nebo Elysian Blaze. Joe si vystačí sám, složité orchestrace nejsou potřeba, přestože klávesové party jsou nepřeslechnutelné, nestrhávají na sebe zbytečnou pozornost. Často nechává mluvit pouze kytaru,s čímž se vracím ke konstatování na úplném začátku recenze - Joe Hawker netvoří složitou muziku. A za to mu právem díky, i proto jsem se prostě musel o téhle desce zmínit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky