Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Exhumed - Necrocracy

ExhumedNecrocracy

Garmfrost17.11.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Výborné a posluchačsky příjemně stravitelné. Elegantní brutalita chtělo by se říct.

Americkou sebranku EXHUMED poslouchám taky už nějaký ten pátek a vždy mě s novou várkou vraždících válů odrovnají. Prvním, čím mě poslední roky vždy zaujali, je hráčská vyspělost, která s každým dalším albem roste. Nezapomínají na chlív, ale onen thrashový odér, se kterým dřív jen lehce koketovali, se hlavně v kytarách dere vyzývavě do popředí. EXHUMED byli vždy přirovnáváni ke Carcass. To, myslím, ale Mattovi a jeho kumpánům vůbec nevadí. Za prvé je dle jejich slov ctili a za druhé je poznat, že i přes citelné poznamenání tvorbou zmíněných řezníků jdou vlastní cestou. Navíc oproti Carcass nezapomínají na parádní grindové vypalovačky. Byť jsou už taky minimální. V popředí je spíše thrash deathová jízda. „Necrocrazy“ vychází pod hlavičkou obřího labelu Relapse Records a trojice zvukových mistrů John Haddad, Ryan Butler a Will Putney pro EXHUMED vytvořila masívní zvuk, který vás vystřelí z trenek.

 

Po letech se vrátil vrahoun Bud Burke, majitel zvráceného hrdla a rychlých prstů. Kytarové melodie dvojice Mata a Buda jsou propletené a vždy nad brutálním spodkem vykouzlí parádní sólíčko a pak další a další. Jak vidno, nechtějí být za každou cenu extrémní a dávají v úžas svoje umění. Aby nevznikla mýlka, pořád se jedná o pořádné řezby, ale už ne tak bezhlavé. Spíše sázejí na techniku a promyšlenost. Budův zvraceč EXHUMED chyběl. Matt má hlas skvostně jedovatý, vůdčí, ale až nyní společně s Budem krásně vyzní jejich síla. Basa Roba Babcocka dodává svojí elegancí celku punc dospělé brutality. Je třeba zmínit, že zde basa pouze nesupluje kytarové melodie (když tak fakt krásně tvrdě zní), ale naopak je občas chytře doplňuje a mnohdy vede. I bicí Mike Hamiltona jsou více vymazlené, než tomu bylo na minulých deskách. Nebojí se blast beatů, ale ani různých přechodů a změn tempa.

 

Nevím, jak se k desce budou stavět grindoví fans, ale myslím, že i pro ně se najde pořádný kus shnilého fláku. Každopádně je evidentní, že i přes neustálý pokrok v rukopisu a muzikantském umu zúčastněných maniaků, je to pořád ten starý dobrý EXHUMED. Jen tedy o víc než dvacet let starší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky