|
|
||||||||||

Nečekal jsem nic a nejsem zklamán. První přehrání novinky End se odehrála ve znamení nenadšení. Nahrávka prosvištěla kolem jako všední den plný pracovních povinností a jediné, co jsem s jistotou schopen zkonstatovat je: a) i bez nápovědy poznáte, že hrají Explosions In The Sky; b) až na pár výjimek je to celé tak trochu bez života; c) některé repetitivní pasáže s explozivními bubny mi drhnou v uchu. Buďto je mé post-rockové období nenávratně za mnou a jsem v žánru ztracen, nebo kapela zkrátka vyprodukovala méně záživné album. I to se stává.
Po takhle pesimistickém úvodu cítím potřebu desce vrátit alespoň trochu lesku a slávy. Kapela tentokrát kontempluje nad otázkou života smrti a konce obecně, ať už ve vztahu nebo přátelství. Své pocity zhudebňuje hlasitě a kontrastně, jak jsme zvyklí. Každá ze skladeb je vybavena vlastním osobním příběhem a název alba v sobě má koncentrovat i pozitivní aspekty konců. To ostatně vždycky byl trademark amerického čtyřlístku, jakýsi otisk naděje a dávka jistoty v pozadí, že všechno bude dobrý.
Předchozí řadovku Wilderness (2016), která svým alternativním přístupem udělala menší vlnku na stojatých vodách post-rockového rybníčku, jsem s určitými výhradami přijal. End je v zásadě dobrá deska, dotažená a dobře zahraná. Akorát není mnoho důvodů, proč se k ní vracet. Některé gradace zkresleného zvuku rvou místo chlopní repráky (závěr Moving a Peace Or Quiet). Srdíčko zabušilo u skvělé předposlední pecky The Fight, která v sobě má drama i pohlazení. Poslední It's Never Going To Stop nabídne předlouhé intro, co když už začne tepat a vyvolávat ducha desky Take Care, Take Care, Take Care (2011) – kéž by přišlo i stejné nasazení, utopí se v klavírní atmosféře a vyzní do ztracena.
Neprobádané horizonty už zřejmě nejsou motiv, který by na řadovém albu hnal kapelu kupředu. Čtveřice je zcela ponořená ve vzorcích žánru, který důvěrně zná, a kromě dalších sedmi nových skladeb s klasickým rukopisem nepřináší nic moc nového. Přičteme-li nedostatek chytlavých momentů, údernosti a epiky, není to pro celek ta nejlepší vizitka. Zejména s ohledem na fakt, že by se mělo jednat – jak název naznačuje – o poslední dílo a tečku za kariérou jedné z velkých kapel. Propagace tvrdí, že se jedná o možná nejvelkolepější album diskografie… Za mě dobrý, neurazí ani nenadchne, ale nejostřejší tužky v penále bych rozhodně hledal mezi staršími deskami.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Temporary Residence Limited
Vydáno:Září 2023
Žánr:post-rock
Christopher Hrasky - bicí
Mark T. Smith - kytara
Michael James - kytara, baskytara
Munaf Rayani - kytara
1. Ten Billion People
2. Moving On
3. Loved Ones
4. Peace Or Quiet
5. All Mountains
6. The Fight
7. It's Never Going To Stop

Explosions In The Sky
All Of A Sudden I Miss Everyone

Explosions In The Sky
The Wilderness

Peste Noire
La Chaise-Dyable

Enslaved
Heimdal

Obscura
Dilivium

In Vain
Aenigma

Gorgonea Prima
Black Coal Depression

Atonement
Where the Light Is Devouring by Darkness

Arcane
Known/Learned

Monstrosity
The Passage Of Existence

Les Claypool's Duo de Twang
Four Foot Shack
6. listopadu vyjde pod názvem In the Shadow of Your Shadow desáté album post-metalových velikánů Cult Of Luna. Jeho titulní skladba je k poslechu ZDE.
27.6.2026Po tři roky starém debutovému albu Monsters se připomíná americký projekt Elektrikill s novým albem Küntzpiracy. Užijete si dobrou tvrdou elektroniku ...
27.6.2026Aneb v září bude nový Cales!
26.6.202617. července vychází Nowhere Speaks, nové album post blackových kutilů Emptiness. Stane se tak znovu pod labelem Season Of Mist a víc jak pět let od c...
25.6.2026Historie nizozemských Soulburn je trochu složitá, pro zjednodušení řekněme, že jde o boční větev kapely Asphyx.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.