Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Eye Of Nix - Ligeia

Eye Of NixLigeia

Bhut26.12.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Avantgardní doom, co dělá dobře po těle. Pěkný poslech pro fandy Subrosa a podobných.

Teprve se třetí deskou Ligeia se k mým uším dostala americká banda Eye Of Nix a hned jsme si padli do noty. Ostatně zpozornit by možná měli i další zájemci, kteří holdují hudbě doomové, lehce avantgardní, lehce zlé a srovnatelné třeba s Bathsheba, Subrosa, Wolvennest a podobně. Nalákalo? To je dobře.

 

Hlavní středobod hudby Eye Of Nix vidím ve vokálu Joy Von Spain, jejíž barva mi k takovéhle muzice prostě sedí. Je to charakteristický prvek, kterým se mohou pochlubit i výše uvedená jména, byť jsou dvě z nich již nefunkční a všichni dobře víme, jaká je to škoda. Jenže hlas by sám o sobě nemusel být tak omamný, kdyby mu nestála v zádech fortelná muzika. Tou je utahaný doom mystického vzezření. Vláčné tempo v citlivém prostředí melancholie i tajemna. Ale nejen v těchto polohách se kapela našla. Tu a tam vystrčí čertí rohy a patřičně zazlobí, což graduje až do blackmetalových pasáží. Zejména druhá skladba svým nástupem touží odzbrojit vše v cestě a ukázat, že zahrávat si s nimi nikdo nebude. Na druhou stranu tyhle svižné sypačky kapele k duhu moc nejdou a jsou vyloženě jalové. Respektive já bych se bez nich naprosto s klidem obešel. Daleko víc by mohlo být naopak té chladné temnoty, kterou není problém naladit.

 

Po všech stránkách jde o poměrně pestrou práci, během které se střídá hned několik uchu libých nálad. Takže plavat je rozhodně v čem, a to nemyslím jako nemotorné topení se, ale jako uvolněné unášení na vlnách. Eye Of Nix mají v sobě pozoruhodný náboj a jeho energii využívají střídmě a s rozvahou. Tedy až na občasné výjimky, kdy zbrkle vystřelí a ve vzniklém zmatku se sice dá dobře orientovat, ale to rozbití stávající nálady je vyloženě zbytečné. Zajisté by mohl následovat výčet různých detailů v konkrétních písních, ale takto jednoduše nasměrovat posluchače se mi zdá podvodné. Vytrácí se tím kouzlo objevování, které tento spolek nabízí. Už vzhledem k žánrovému zaměření.

 

Musím se přiznat, že jsem si tu vystřílel vlastní munici. Zejména v úvodu, kde jsem vyjmenoval příbuzná hudební tělesa. Pakliže jste se dosud s něčím takovým nesetkali, zkusíme to vzít trochu hlouběji. Tak to srovnání s Wolvennest je zejména dané ve zvláštní zádumčivé náladě. Eye Of Nix sice neklesají do takových hlubin a nezpomalují na téměř neživou nehybnost, ale ta provázanost v příjemně mrazivé náladě se vystopovat zajisté dá. Subrosa je jednoznačně tím největším možným tahákem, který ve srovnání nejspíš přiměje většinu čtenářů k poslechu. Ale pozor, ta podobnost není pochopitelně doslovná. Subrosa má specifický styl a zejména způsob gradace skladeb, na to jsou Eye Of Nix až příliš rozevlátí a řekněme avantgardní (ve smyslu určité teatrálnosti). Přesto najdeme určité postupy a roviny, které mohou být vesměs totožné. Celé se to stejně opírá především o společný jmenovatel doom metalu a ženského zpěvu se zajímavým zabarvením. Asi nejvíce podobná je tím pádem Bathsheba, která však nedosahovala takových met, jako se to daří Eye Of Nix. Ve výsledku jde o ojedinělé a svérázné těleso, což je zjištění zajišťující úlevu. Asi nepotřebujeme znát věrohodné kopie a snahy o stejné cíle. Eye Of Nix tak kráčejí po vlastní cestě, po které kdysi vyšly i výše jmenované kapely. Každá z nich se však později rozhodla vydat na svou jedinečnou pouť, byť jsou od sebe vzdálené takřka nadohled. Překážky v tom nevidím, naopak celkem příjemný ukazatel.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky