Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nový tuzemský hudební projekt Face the Day je dítětem zpěváka a instrumentalisty Martina Schustera. Toho fanoušci budou znát coby frontmana Mindwork, kteří svou úspěšnou činnost (obě jejich desky byly nominovány na žánrové Anděly) před několika lety ukončili. Baskytarista Adam Palma a bubeník Filip Kittnar odešli k Between the Planets, nicméně druhý jmenovaný zároveň zůstal i nadále po boku Martina. Ten se rozhodl postavit na vlastní nohy a stvořit své debutové album Corroding Dreams, s výjimkou Filipovy výpomoci s bicími nástroji, kompletně sám. Schuster je tedy nejen autorem hudby a textů ke všem skladbám a výhradním zpěvákem a instrumentalistou, ale v podstatě má na svědomí celý proces vzniku desky. Ve svém studiu FaceTheSound si kompletně obstaral nahrávání, mix i produkci.

Zatímco Mindwork vycházeli především z progresivní větve death metalu, Face the Day volí poklidnější tempa a více se soustředí na atmosféru a melancholické podání. Martin navíc upustil od extrémních pěveckých rejstříků, které jsem osobně považoval za nejvýraznější slabinu jinak vytříbené tvorby jeho bývalého seskupení, a tato změna mu rozhodně prospěla. Hudebně nyní navazuje na kapely jako Riverside, Pain of Salvation, Porcupine Tree nebo Anathema, jen úvodní desetiminutová skladba Changes mi silně evokuje starší tvorbu Dream Theater či Fates Warning, především díky výrazněji se projevujícím metalovým vlivům, které na zbytku alba už takřka nenajdeme.

Přes všechnu snahu i fakt, že si Martin zvolil lépe padnoucí hudební projev, je debut jeho projektu bohužel znatelně slabší, než byla tvorba Mindwork. A to ze dvou důvodů. Zaprvé se mu zkrátka nepodařilo nashromáždit tak silné skladatelské nápady, takže deska chvílemi působí poněkud fádně, unyle, nevzrušivě a vatovitě a náročnější posluchač má místy problém udržet svou pozornost. Druhým problémem je pak z mého pohledu zvuk a produkce. Martin si sice zaslouží obdiv za to, že si nahrávání alba zajistil bez cizí pomoci, nicméně výsledek není příliš přesvědčivý a ve srovnání se Standou Valáškem a jeho studiem Šopa (kde vznikla obě alba Mindwork) působí poměrně amatérsky a "nedomrle".

Ač jsem s nadšením kvitoval fakt, že Martin opustil extrémní vokální rejstříky, k jeho melodickému projevu mám rovněž výhrady. Dotyčný se sice může pochlubit nemalým pěveckým charismatem a příjemně melancholicky zastřeným hlasem, ale nedokáže tyto vlastnosti zatím plně zúročit. Na vině je poměrně skromný rozsah, jenž Schustera defakto "uvěznil" do poměrně monotónního podání, přičemž některé skladby si vyloženě říkají o vyšší polohy a pestřeji a emotivněji působící zpěv. Instrumentální stránka naštěstí přes absenci výraznějších nápadů působí znatelně bohatším dojmem.

Album Corroding Dreams projektu Face the Day ve mně budí smíšené pocity. Směřování k melancholicky pojatému atmosférickému prog-rocku sice považuji v případě Martina za naprosto správnou volbu, nicméně celkové zpracování, ať už skladatelské, pěvecké či producentské, zatím spíše pokulhává. Na druhou stranu bych tento počin coby debut asi hodnotil lépe, kdybych neznal tvorbu Mindwork, s níž bohužel nelze nesrovnávat a která zkrátka působí vyzráleji a záživněji.