Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Martine, jaké pohnutky tě vedly k založení projektu Face The Day?

Ahoj. Pokud si dobře vzpomínám, myšlenka nějakého sólového projektu mě napadla v době ukládání mé domovské kapely Mindwork k (tehdy ještě dočasnému) spánku. Bylo to, tuším, někdy na konci roku 2013. Měl jsem představu one-man projektu, kde bych si každou hudební složku, od nahrávání (resp. programování) všech nástrojů, po mix, udělal přesně podle svých představ. Tehdy to měl být čistě jen experiment, při kterém bych se i něco málo přiučil z oblasti produkce a sound-engineeringu. Zároveň jsem plánoval odklon od metalovějšího vyznění s větším důrazem na melodie a tradiční strukturu skladby.

Vzhledem k tomu, že Mindwork hibernují, dá se v této chvíli odhadnout, jestli znovu půjdete do nových věcí, nebo je tohle téma zatím pasé a kapela je u ledu?

Abych řekl pravdu, tak nad Mindwork v tuto chvíli vůbec nepřemýšlím. Asi bych se v budoucnu nebránil občasným vystoupením, ale to je asi tak všechno. Mé hudební plány jsou, a na nějakých pár let zřejmě budou, spojeny jen s Face The Day.

V minulosti jsi mluvil o tom, že je pro Tebe zbytečné hudbu nějak rozdělovat nebo třídit. Přesto, byla rockovější poloha Face The Day výzvou, se kterou bylo fajn se poměřit, sdělit jejím prostřednictvím zase trochu něco jiného?

Výzva to jistě byla, ale ne tak docela v tom směru, který naznačuješ. Už v Mindwork jsem začal pociťovat, že mě daleko víc baví ty vyklidněnější, zadumanější pasáže našich skladeb. Často jsem se na koncertě přistihl, jak mě ty tvrdé části nebaví a říkám si „tohle přetrpím a pak už bude ta vybrnkávačka“ (smích). Upřímně řečeno, myslím, že nám ten „death“ metal stejně moc nešel.
Takže v tomto směru je Face The Day i jistou úlevou. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o takový odmetalovaný Mindwork. 

Bavíme se v relacích hudební volnosti, nebo dejme tomu nesvázanosti, ale progresivní vnímání hudby jako takové nelze zapřít... 

A co je „progresivní“ jiného, než hudební volnost (smích)? Asi jsem to už někde rozváděl, ale nemohu si pomoct. Takovým učebnicovým příkladem jsou Dream Theater. Progresivní desku nenatočili nějakých 10 let a přitom jsou považování skoro za synonymum progresivního metalu. Na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby neexistovalo asi milion kapel, které hrajou skoro totožně, jako DT (minimálně se o to snaží), tvořící žánr zvaný progresivní metal.

Samozřejmě, že ta problematika je širší a škatulkování má pro kapely své nepopiratelné výhody, tím spíš v dnešní době internetových vyhledávačů a žánrově zaměřených hudebních fór.
Pokud se mě ptáš, jak se ke škatulkování stavím v souvislosti s Face The Day, beru to jako takové nutné zlo. Nepřemýšlím o mé hudbě jako o art-progress-rock/metalu, ale nějakou tu nálepku tomu holt muset dát budu.

Existují kapely nebo interpreti, kteří tě nějakým způsobem v tvorbě Face The Day popohnali, u kterých jsi našel podobnný náhled na to, jak materiál uchopit?

Jasně, že existují. Často mě zaujme nějaký zvláštní zvuk, nestandardní struktura skladby nebo zajímavé frázování. Jsem pozorný posluchač a nechávám se inspirovat.

Řekni něco málo k oběma novým skladbám z pohledu autora. Jakými stádii si prošly? U "Letargie" se pak nejde nezeptat, zda je zároveň takovým testem, co se týče textu? Tvořil si už někdy v minulosti české texty?

"Letargii" jsme nahrávali ještě pod hlavičkou Mindwork, dokonce jsme ji párkrát hráli i živě. Celkové vyznění skladby bylo ale natolik odlišné, že jsme ji nakonec nikde nepoužili. Z dočasné bezprizornosti jsem ji vysvobodil až zařazením na EP Face The Day.

"Losing The Anima" vznikla na troskách skladby, která byla také původně koncipována do Mindwork. Začal jsem ji ale zpracovávat až v době, kdy bylo jasné, že ji chci použít pro svůj sólo projekt. Veškeré nástroje jsou tedy, narozdíl od "Letargie", nahrány/naprogramovány pouze mnou.

Co se týče českých textů, naposledy jsem nějaký napsal, když mi bylo asi 15 a věř mi, číst bys to nechtěl. Takže ano, v tomto směru to pro mě byl takový malý test, který však dlouho nehodlám opakovat. Jsem rád, že jsem si to zkusil, ale myslím, že zůstanu u angličtiny.

Mohl bys blíže poodhalit proces nahrávání a příprav? V jakém studiu se EP nahrávalo a kdo byl nápomocen?

Proces nahrávání mohl trochu připomínat pejska a kočičku při vaření dortu, nahrávalo se totiž všude možně. Nástroje se nabíraly částečně v jednom malém studiu na Vinohradech, v jedné karlínské zkušebně a u mě doma, kde byl také kompletně nahrán zpěv. Velmi nápomocen při celém procesu byl Martin „Spacosh“ Peřina, který dohlížel částečně na recording a také celé EP mixoval a masteroval. Doporučuji poslechnout jeho kapelu Between The Planets, kde v současné době hrají oba mí spoluhráči z Mindwork. Náhoda? (smích)

Když to vezmu více zeširoka, tak EPko nakonec vznikalo asi v pěti lidech (počítám hosty, obal...). Úplně srovnávat se to nedá, přesto se otázka regulérní kapely do budoucna přímo nabízí. Uvažuješ o této myšlence?

Uvažuji a tom možná vážněji, než bys čekal. Bicí party totiž už konzultuji s Morbem z Mindwork a je jasné, že bicí na debut Face The Day bude nahrávat právě on. Na další personální eskapády je zatím brzo, ale časem mám v plánu vytvořit regulérní kapelu.

Dá se očekávat ještě jedna menší nahrávka, nebo tě už láká zkusit velkou desku?

Debutovou dlouhohrající desku chceme vydat na podzim/v zimě tohoto roku. Bude obsahovat 7-8 skladeb, včetně znovu nahrané a přearanžované "Losing The Anima". Říká se, že třetí deska je přelomová, nejen proto do ní vkládám velké naděje.

Co koncerty, třeba jen namátkové? Dobrého pomálu....

Koncerty v plánu mám, ale dřív jak příští rok touto dobou, to nebude.

Díky Ti Martine za představení Face The Day a Tvůj čas.

Bylo mi potěšením. Ať se tobě i celému Echoes zinu daří!