Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Fallujah nejsou kapela pro většinu, aspoň si to myslím. Pro oldschoolovou máničku to bude asi příliš progresivní, vycizelované a čisté. Ale na druhé straně bude spousta těch, kteří tuhle složitou záležitost zbaští i s mastným papírem. A vsadím se, že nejsem jediný, kdo se na jejich nové album těšil. Jsou mladí, jejich makovice jim valí na plný plyn, a tak je třeba je dojit, co to dá. A zatím máme štěstí. Plodí desku za deskou v příjemném rytmu tří až čtyř let, což je tak akorát na strávení té staré, což je vždycky záhul a zároveň se můžu pomalu těšit na novou.  

Ta letošní nese název Undying Light a je spíchnuta v tomtéž moderním stylu, který Fallujah přijali za svůj na skvělém druhém albu The Flesh Prevails. Hezký kus cesty od neučesaného debutu, který měl své osobní kouzlo, ale kapela z něj okamžitě vyrostla. Od druhého alba se stali někým jiným, určitou celebritou. Nervní, ale kompozičně promyšlený materiál se stal vítaným artiklem na poli technického deathcoru, který by i v instrumentální formě dýchal na záda čela pelotonu. V záři "nehasnoucího světla" se dá ztratit hlava stejně snadno jako v blikání stroboskopů diskotéky v sousedství. Během prvních sezení s pachatelem mi připadá, že nedokážu odhadnout vývoj na dva kroky dopředu, motivy se střídají jako na běžícím páse a mění směr. Je to složitá kompozice kdy je člověk rád, že se vrátí tam, kde s poslechem začínal.

Během cesty nás čekají vpravdě dobrodružné zážitky. Kytarové preludování mění rytmus podle nám neznámých pravidel, melodické výlevy oscilují mezi líbivými sóly a těžko pochopitelnými experimenty, které rezonují v domnělém prostoru studia. Složité pasáže střídají místa, ve kterých se prosazují sporadické monotónní plochy svázané několika málo riffy, které tlačí vpřed dunivé údery dělostřelectva. Ani to nejde obvinit z pohodlnosti, protože tvoří hru a hlavně se snaží nestát na místě, kde by ho čekala jistá smrt. 

Z alba čiší moderna, savem čištěné zvuky, prodloužená echa a další finesy. Je to nahrávka, která jde ruku v ruce s moderní dobou a jejími vymoženostmi. Proto může působit drobátko neosobně a nadřazeně nad upachtěnou realitu. Což si milovníci přísné hygieny určitě užijí a ti ostatní se po krátkém seznámení vrátí zpátky do stoky. Jediné, co bych albu vytknul, je stereotypní vokál. U této hudby bych přivítal větší variabilitu, aby se hlas mohl vyparádit stejně jako muzika.

Shrnuto a podtrženo, album Undying Light mě nepřekvapilo, a to berte jako plus. Je silné, vymazlené a přináší přesně to, co by od něj člověk mohl chtít. Zatím ho mám z diskografie Fallujah asi nejradši.