Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O sanfranciských Fallujah už opravdu nelze hovořit jako o nadějné mladé kapele, která šokuje svou technickou precizností. Fallujah si za těch osmnáct let existence a řadou nadprůměrných nahrávek vytvořili silnou pozici na poli technického, respektive progresivního metalu. Zdráhám se napsat death metalu, protože od toho se podle mého názoru už před časem Fallujah odklonili.

Docela mě zaráží hodnocení jejich nahrávek. Ani ne tak, když jsou aktuální (protože tehdy jsou vynášeny do nebes), ale po nějakém čase, kdy se na ně snáší přísná kritika a v mnohém případě odsouzení. Přemýšlel jsem nad tím, a jediné, co mě napadá, že co je moderní, brzy zestárne. Mě však jejich nahrávky stále baví. Bude se vývoj názorů na poslední řadovku Xenotaph v něčem lišit? Zatím vnímám samou chválu.

Hltám silnou porci atmosféry, kytarové harmonie, rytmickou hravost a notabene pěveckou grácii. Xenotaph je tu konkrétní a tam prostorově neuchopitelným dílem. Spodek Fallujah hrne takřka v djentu a venek maluje progresivní paletou škálou vskutku bohatou. Na druhou stranu skladby a jejich struktura není vlastně něčím, co by posluchač s otevřeným hledím nikdy neslyšel. Fallujah jsou ve svém myšlení upřímní a ve své podstatě až něžní. Podařilo se jim tento pohled do skladeb umně vetkat. Výsledkem je lahůdkový zážitek.

Zasněné plochy naráží na ostří hrany, kdy si posluchač zavzpomíná na deathovou minulost. Těmto pocitům šikovně pomáhá produkce šitá na míru a právě tak i šikovný design. Obal i vnitřek bookletu nejen lahodí oku, ale příjemně dobarvuje náladu skladeb. Když se vrátím k produkci, ta je stejně jako výše zmíněná tvorba někdy konkrétní a jindy rozmáchlá.

Na skladby lze nahlížet dvojím metrem. Udivuje složitostí a bravurní či variabilní technikou a přitom je vše jako na dlani. Šikovný songwritting přibližuje posluchači jinak těžko slyšitelná kouzla. Bez nějakého zádrhele se brzy orientujete a můžete rychle vychutnávat skvělé nápady a zajímavá aranžmá. Takže máme před sebou přístupný materiál, který mate pouze toho, kdo je schopen a ochoten vnímat takřka jazzové fussion, tech/deathovou robustnost či dynamickou proměnlivost. Pro ostatní je Xenotaph velice příjemným moderní metalem s krásnými melodiemi.

Co říct k náladě alba? Můžeme rozeznat melancholii i bojovnost. Já slyším i jistou veselost nebo radost. Ono je to jedno. Xenotaph nabízí křičící emoce i chladnou profesionalitu, vytříbené a bravurní muzikantství i metalovou energii. Dal jsem si se sepsáním recenze opravdu načas, díky čemuž vnímám nejen prvotní nadšení, ale hlavně rostoucí parádu.