Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Německou kapelu Long Distance Calling sleduju dlouho a s každou další novou deskou hraju takovou malou soutěž o to, zda překoná podle mě nejlepší položku jejich diskografie, druhé řadové album Avoid The Light (2009).Nepovedlo se to ani jedné a soudě podle aktuálního vývoje - aktuálního minimálně od předchozí nahrávky Boundless (2018), ale v podstatě už od The Flood Inside (2013) - se tenhle milník překonat nepodaří nikdy. Ono vlastně už ani tak nejde o nějaké objektivní hudební pravdy, ale o čistě moje osobní priority, od který se LDC vzdalují s každým novým albem víc a víc.

V čem je problém? Za mě v přetechnizovanosti a přílišném důrazu na preciznost, přesnost a komplikovanost zvuku na úkor přirozenosti a spontánnosti. Nemyslím si, že by za tím byl přestup k Inside Out Music, spíš tenhle přestup beru jako logický krok ve vývoji kapely, která se začala orientovat na trochu jiné spektrum hudebních posluchačů (což nemyslím jako nějakou formu kalkulu), kteří mají přesně tyto nároky a touží po splnění právě těchto parametrů. Zajímavé bylo možná to, že první deska u Inside Out (Trips z roku 2016) byla výborná, a to především z toho důvodu, že poměrně velká část skladeb byla proti všem dosavadním zvyklostem nazpívaná Petterem Carlsenem. Žel následná Boundless od tohoto modelu ustoupila a letošní novinka pokračuje podobně.

Deska s hloubavým názvem How Do We Want To Live? představuje zamyšlení se nad možným směrem ve vývoji lidstva, jeho vztahu s umělou inteligencí a digitálním světem, a hudebně k tomu přistupuje především tak, že obsahuje řadu promluv na toto téma a výrazně pracuje s elektronikou a samply. Zvuk nahrávky celkově vyznívá poměrně synteticky, což v tomto případě vůbec nevadí, ale naopak navozuje atmosféru a náladu podtrhující nosné téma. Přitom se kapela vůbec nebojí kombinovat nástroje z obou stran barikády, a tak vlastně ani nepřekvapí, že v úvodu Fail / Opportunity se vedle sebe objevují syntetické beaty, samply a zvuk violoncella. Všechno tohle by vlastně mohlo být strašně fajn, nebýt toho, že se celé album poměrně dost táhne. Tempo je mírné až pomalé, skladby se převalují skoro až lenivě a těžiště je přesunuto na práci se zvuky, s aranžemi a na spád a na dynamiku se moc nemyslelo.

V tomto ohledu má album poměrně problém svého posluchače strhnout na svou stranu (což kdysi v případě této kapely absolutně neplatilo) a velmi snadno upadá do role jakéhosi sci-fi soundtracku, který si umím představit jako výborný podkres odpovídající filmové produkce. Ale na samostatný život je to občas málo živé, uspávající a nebojím se říct až nudné, byť složené a zaranžované s obrovskou péčí a citem pro detail. Trochu obloukem se tak dostávám k předchozímu albu, které ve mě vyvolávalo velmi podobné dojmy a které jsem přesně z těchto důvodů odložil k ledu. Ostatně posoudit můžete sami, tady máte klípek ke skladbě Hazard.

Samozřejmě výše uvedené neplaní vždy a všude a jsou místa, kde lze zaslechnout staré dobré LDC, kteří se nebojí hrábnout do strun a skladbu slušně vygradovat. Plus mínus se jim to daří v jediné zpívané skladbě Beyond Your Limits a daří se jim to ve věci jménem Immunity, k níž natočili docela depkařské video z aktuální korona-hysterie (ZDE), i když pravda k tomu závěru vede docela dlouhá cesta a nelze se divit, že to někoho přestane v polovině bavit. Trpělivost je vlastně první předpoklad k tomu, jak tuto desku začít trochu vnímat, což vlastně nevím, jestli je dobrá vizitka. A hlavně si ani nejsem jistý, jestli jenom trpělivost bude stačit. Typickým příkladem budiž skladba Voices (mimochodem s klipem, ze kterého jsem se málem poblil - ZDE), která objektivně vzato buduje celý svůj téměř devítiminutový život neskutečně zodpovědně a přesně, ale ve výsledku je obrovský problém to vydržet.

Long Distance Calling už dříve vsadili na kartu preciznosti a technické dokonalosti, kterýžto koncept nadále úspěšně rozvíjí i na novém albu. To, že se tím víc a víc vzdalují mým osobním prioritám, je vlastně jen můj problém, ale mám-li novinku nějak hodnotit, moje osobní priority v tom budou hrát hlavní roli. Pro mě jsou Long Distance Calling v roce 2020 vzdálenější, než byli kdykoliv před tím.