Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

„Bloody Hate“ je již čtvrtá deska brněnských (hrušovanských) death metalových stálic Fatality, která tentokrát vycházející pod záštitou punk & hardcorového labelu Cecek records. Kapela brázdí podzemní kolbiště už víc než dvacet let a za tu dobu si vydobyla slušné renomé doma i v zahraničí. Z každého nadechnutí je znát poctivá dřina a pravé death metalové smýšlení. Nebudu se zaobírat minulostí, personálními změnami, kdy z původní sestavy zůstal jen principál Mara Veselý. Omlazeni čerstvou krví vydali loni vražednou porci krvavé nenávisti. Svoje zkušenosti spojili s Igorem Moresem a jeho KWL Sound Design studiem a stejně tak dalším pojmem na poli grafickém Deatherem, který s Fatality spolupracoval už dříve. Výpravný booklet s fotografiemi mučených a následně zavražděných slečen opravdu stojí za veškerou pozornost. Podobná libovka musela stát nejen spousty peněz, ale hlavně práce. Deather je dávno známý svým uměním, tentokrát se však i on překonal. Tolik k přidruženým okolnostem a vrhněme se rovnou do víru střednětempého deathu, plného vzteku, bolesti a krve.

„Bloody Hate“ není nijak dlouhá deska. Osmatřicet minut je právě tak akorát, co podobně laděná muzika potřebuje. Zvuk je hutný, těžký. Nelíbí se mi pranic zvuk bicích, které mi připadnou hodně umělé. K samotné hře nemám větších výhrad. V pomalých a středních rychlostech si umí bubeník vymyslet zajímavé rytmy a jejich časté střídání dává znát, že je v těchto polohách pevnější v kramflecích než v těch rychlejších. Dvě kytary hezky zatěžkávají sound, ale v místech, kde se od sebe odpoutají a jdou do trochu odlišnějších melodií, skladba náhle dostane úplně jinačí šmah. A když se objeví sólo, tak teprve.

Fatality natočili svoji nejlepší desku. Je dost tvrdá, nekompromisní a zároveň nejprofesionálnější. Stylově nikam neuhnuli. Zůstávají věrni Sixfítům, Massacrům a jim podobným; a tedy Floridě. Lukáš má parádně hluboko položený growl a je mu docela pěkně rozumět. Žádný kanál a roura, ale zdravý brutální hlas. Lukáše doprovází i Mara a tak se na „Bloody Hate“ dočkáte různých hlasových kreací a podotýkám, že nudit se nebudete. Skladby jsou střídány různými střípky z hororů, jak se na podobně zaměřenou hostinu sluší a patří. Ted Bundy se dívá a co si představuje, nechtějte vědět. Surová „Night Fight“ má kupodivu hitový potenciál a jestli je posluchačům libo, máte zde další z coverů a sice „Suffer The Children“ od Napalm Death.

„Bloody Hate“ je výsledkem starých profíků, srdcařů a dříčů. To samotné by bylo bezpochyby málo - samotné nadšení nestačí, aby vás okolí bralo vážně. Zde se ale úročí více než dvacetileté zkušenosti jak v hraní, tak i skládání. Skladby jsou ve vší přímočarosti zajímavě vystavěné, nenudí. Na první ligu to není, ale myslím, že o to ani klukům nejde. Každopádně doporučuju jejich vystoupení, které vás donutí k pogu, vrtulím, hrození a kde Fatality zní přece jen brutálněji než z CD. Když to shrnu, vychází mi mírně nadprůměrná deska, na které forma lehce převyšuje obsah. Patříte-li mezi ortodoxní fanoušky old schoolu, neváhejte a na „Bloody Hate“ se vrhněte.