Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Faustian - Parable of the Sewer

FaustianParable of the Sewer

Garmfrost28.9.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Parable of the Sewer je primitivní atmosférickou bombou, která exploduje a ničí.

O Faustian by jeden mohl říct, že se jedná o boční projekt členů Werewolves, Psycroptic, Acercocke, Mortician, atd. A nebylo by to lživým oznámením. Na druhou stranu Všichni tři muzikanti těch kapel, nejen společných, ve kterých trýzní své nástroje, je tolik, že bychom se mohli zamotat. S trochou ohledání je zřejmé, že zatímco třeba takoví Werewolves hrají podobnou muziku jako Faustian, ale tam kde první zmínění dávají přednost deathu a grindu, tam Faustian jsou více poznamenaní blackem.

 

Parable of the Sewer je dlouhohrajícím debutem. První bylo ovšem skvělé a více tradičním blackem ovoněným EP We Come as Angels. Parable of the Sewer opouští tohle teritorium a více se otevírají různým vlivům. Někde jsem narazil na prvky industriálu, jinde na thrashovou řezavost. Ani deathu se Faustian tentokrát nebojí. Album je surové, agresivní, ale také silně atmosférické. Byť bez jejich síly a okultní hloubky, je Parable of the Sewer místy ne nepodobné dílu Thy Darkened Shade. Tohle berte samozřejmě s hodně velkou rezervou. Faustian jsou na hony vzdálení duchovním dálavám. Jsou více primitivní a zaměření na agresi.

 

Ač v dnešní době není časté, aby si kapela vytvořila vlastní tvář, Faustian se to tak nějak daří. Jejich black metal není podobný ani starým školám, ani těm moderním. Jdou si po svém. To, co vytvořili ve svých ostatních kapelách, na Parable of the Sewer plně úročí. Blast beaty mistra Haleyho jsou vskutku rychlé a neodbytné. Jsou nebývale sofistikované, velice pestré a plné přechodů či dobré práce s činely. Bicí party pracují pro dramatizaci skladby. Umí vyklidit pole a stát se takřka neviditelnými. Což platí pro kytary, basu i hlasové klokotání a křičení. Sam Bean se zde věnuje pouze svému hlasu a činí tak výtečně. Hraje si s hlasivkami, a zdá se, že nemá hranice. Ne, že by oplýval kdoví jakým rozsahem a možnostmi, ale jeho vnitřní démoni dodávají jeho výrazu vskutku širé pole různých kreací. Kytary samozřejmě na sebe strhávají největší pozornost. Nečekejte sólové exhibice, vyhrávky a sólová preludia. Přičemž Wilcockova hra s ničím nekulhá v pestrosti za ostatními.

 

Skladby jsou neklidné, harmonické a melodické, ale nikdy ne příjemně či dokonce líbivě. Vše uhání v jakémsi víru uprostřed chaosu, aby nakonec vybuchlo v extázi. Faustian ve svém díle dávají důraz na agresivní výbuchy, nebojí se melodických vstupů, obsáhnout prostředí vrstevnatou atmosférou a jejich největší devizou je muzikantská vyzrálost a kompoziční ničím kontrolované vize. Jsou primitivní, umí být i zvláštním způsobem vznešení. Kašlou na tradice, raději se od nich odpíchnou, než by na ně plivali. Této poněkud ojedinělé vizi odpovídá produkce. Je jasná, konkrétní… Je také ostrá, kytary jsou jedovaté, zvuk prostorový, špinavý. Nic není jen na oko. Pánové mají jasnou představu a jdou si za ní hlava nehlava. Nenabízí pouhou temnotu. Je všudypřítomná, ale okatě dominantní.

 

Faustian je novým projektem známých muzikantů, kterým není nic svaté. Netouží přepsat dějiny, dělají si všechno po svém. Výsledkem je agresivní atmosférická forma plná vášně, primitivnosti a částečně i duchovních přesahů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky