Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Možná se mezi vámi najdou jedinci, kteří sledují i pro nás vzdálené a cizokrajné hudební scény, třeba ty asijské, z nichž sem tam vpluje do zorného pole středoevropského fanouška zajímavé jméno. Osobně se počítám spíš mezi pasivního a do značné míry náhodného příjemce, na síti moc nežiju a jsem proto rád, že tuhle práci za mě odvádí někdo další. Třeba němečtí kolegové na Pelagic Records, kteří už do našeho prostoru přinesli nejednu zajímavou kapelu (za všechny vzpomeňme na Wang Wen) a pomohli mi rozšířit obzory o velký kopec zajímavé muziky. Desku Folding Story od kapely FAZI můžeme počítat za další z nich.

I přes jejich mladistvý vzhled se ale nejedná o žádné nováčky na scéně a jejich historie obsahuje řadu záchytných bodů pro někoho, kdo by o nich chtěl vyprávět nějaký hezký, dojemný příběh. Začínali jako kapela s velmi neoriginálním názvem The Fuzz a pod tímto logem vyšla jejich první alba. V roce 2018 album Dead Sea změnilo jejich jméno na FAZI a v roce 2020 pak účast v televizní čínské soutěži The Big Band změnila pohled řady fanoušků na jejich věrnost a příslušnost k alternativní rockové scéně. Kapela sama samozřejmě tvrdí, že pro komerci není v její tvorbě místo a že tahle zkušenost do směřování jejich tvorby nijak nezasáhla, ale když zlí jazykové budou chtít potravu, najdou si ji. Pro mě tenhle kontext zcela postrádá významu a jedinou bernou mincí je v tento moment pátá řadová deska Folding Story, která původně vyšla v roce 2022 na labelu Space Circle (cesty vedou opět k Wang Wen) a nově ji v rámci evropského prostoru pouští do světa naši sousedé v Německu.

Oproti původní verzi prošla změnou obálka (tu původní máte ZDE), jinak ale podle dostupných informací zůstalo vše na svém místě, protože ani nešlo jinak. Folding Story je koncepční nahrávka o uzavřeném kruhu života, která začíná ještě před samotným zrozením (zvuky vln v úvodní skladbě Invsible Water mají představovat pojetí plodové vody v těle matky) a mapováním příběhu celého života postupně dospívá až po závěrečnou Way to Atman, která pomyslně smývá popel z vyhaslé pohřební hranice.

Hudebně nejsou FAZI zcela jednoznační co do žánrového zařazení a za mě je to jejich velká devíza. Prvky různých žánrů využívají podle potřeby té které skladby a jejich průlet mezi post-punkem, psychedelickým rockem, post-rockem, lehkým shoegaze a celkově rockovou alternativou je velmi osvěžující zážitek. Nezastupitelnou stopu v jejich zvuku zanechávají syntezátory, jejichž role narůstá od naprosto minimální, podkresové, až po důraznou a dominantní (výtečná je v tomto ohledu skladba Delingha). Určitým specifikem je pak něco, co bych nazval aranžérskou drobnokresbou, takový zvláštně citlivý, na první dojem až roztomile naivní, ale při zaposlouchání se vlastně velmi rafinovaný přístup. Ke zvuku, jednotlivým stopám, jejich prolínání, doplňování, k jejich občasnému math-rockovému cyklení, které vždycky vyplyne v nějaké smysluplné vústění a pokračování.

Desku jako takovou po většinu hracího času charakterizuje lehkost (Beautiful Teeth, Never Say Forever,...) a na důrazu přidává jen velmi zřídka. Využívá k tomu jak baskytaru (z toho pramenící řazení k post-punku, který nějakou zásadní roli v jejich zvuku jinak nehraje), tak již zmíněné hrubší předivo syntezátoru, a je to zvyšování důrazu velmi intuitivní, decentní a dobře rámující celý příběh desky. FAZI se i přes mou počáteční nedůvěru ukazují jako velmi citliví a zdatní tvůrci hudebních obrazů, jejichž záměrně rozpité kontury a spíše nevýrazné barvy přímo vyzývají posluchače k zapojení fantazie a vlastní iniciativy.

Folding Story z tohoto pohledu bude patřit do kategorie nahrávek, za nimiž si člověk musí jít a které nerozdávají svůj obsah napotkání každému. I lehce roztančená skladba Body / Mind / Soul se s postupujícím časem lehce uzavírá a přes počáteční frivolnost si ve své druhé polovině s posluchačem hraje spíš na schovávanou. Ve svém důsledku je to navzdory pocitu lehkosti a nadýchanosti mnohem víc napínavý a nejednoznačný příběh, než jaký by posluchač očekával po prvním letmém poslechu. Což je vlastně dobře, velmi dobře. Jestli takhle vypadá rocková komerce, tak chci být jednoznačně u toho.