Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
FDK - Borderline

FDKBorderline

Jirka D.9.10.2010
Zdroj: CD (# MRB 043)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Jedna z desek, kterou stojí za to poslechnout si vícekrát, ale ona stejně nedovolí jinak. Hutná a emotivně založená atmosféra nahrávky pohltí i odolné jedince, jakkoliv se bránit je úplně zbytečné.

Vydání druhé desky post metalových FDK se ze slibovaného počátku září odsouvá a odsouvá a netrpělivost čekajících roste každým dnem. Z podobných procedur se postupně stává hezká tradice (skoro až folklór) a tak bychom se měli celkem vážně zamyslet nad tím, jakým duchaplným způsobem využít ono překlenovací období plné očekávání nového materiálu. Jeden nápad by byl dost jasný – začít se šťourat v minulosti a trochu podráždit už tak dost napnutou nervovou soustavu. V případě FDK mám celkem snadnou práci, protože kromě jednoho dema, které jsem ani celé neslyšel, mají na svém kontě pouze jedno album – debutovou desku nesoucí název Borderline, kterou rozvířili české vody moderního metalu jako v poslední době málokdo. Přívlastky jako „česká deska roku“ nebo „světová úroveň“ se dají dohledat v mnoha článcích rozesetých po síti a tak připomenout si tenhle zářez před vydáním Earthlinked, nebude určitě od věci.

 

Album vyšlo pod hlavičkou Redblacku (resp. X Production) v roce 2008. Vyvedeno je ve velmi pěkném bezbookletovém digipaku, který mi svým barevným odstínem a symbolikou stromů připomíná Väre od finských Tenhi. Jediná velká výtka se týká doslova hnusného čárového kódu na zadní straně, který se tam na mě šklebí svým obrovským pruhovaným pozadím. Celý jemný nádech obálky je pryč, pěst na oko, která ničí všechnu ostatní výbornou práci. Obálky už ale bylo dost, kromě jednoho „čárového“ nedostatku (možná ještě absenci klasického bookletu) jde o příjemně provedenou práci.

 

Důležitější bude obsah, hudba, která je mi naservírována na stříbrném kotouči. Začíná se titulní písní Borderline a první dojem je jednoznačně z hloubky a zemitosti zvuku, kvůli kterému jsem při prvním poslechu musel trochu poladit ekvalizér na zesilovači z běžně nastavených hodnot. Po druhé jsem jej zkusil nechat tak, jako obyčejně, a během chvíle jsem si zvykl; je potřeba dostatečně zabřednout do hutné atmosféry desky a ono to začne znít. Borderline je skladba, která představí FDK v téměř celé své kráse – hudba založená na mohutných kytarových plochách a podmanivém zpěvu vás obklopí ze všech stran a nepustí po celou třičtvrtěhodinu, kterou deska nabízí. I když zmíněné kytary tvoří hlavní prvek tvorby této pětice, pro mě jsou silnější momenty schovány jinde a právě díky nim mám pocit, že tohle album vybředá z běžně servírovaného průměru a stává se hodným větší a delší pozornosti. Prvním je jistá, asi těžko popsatelná emoční zabarvenost. Je to dost subjektivní dojem, ale v téhle muzice je schováno něco, co mě hodně přitahuje a nutí si ji pouštět stále dokola. Sleduju sám sebe, jak si tiše notuju, poklepávám nohou a docela zapomínám na všechno okolo; jsem ošálen, spoután a nemilosrdně vtažen do děje.....a je to fajn. Druhým pro mě velice příjemným prvkem jsou subtilně lehké, ale výborně se hodící kytarové linky, které si jako pramínek čisté vody razí cestu masívem ostatních kytarových velikánů. Daří se jim to skvěle, objevují se vždy právě včas a nahrávku výborně oživují. Kromě výše zmíněného si FDK vyzkoušeli i zpomalit a na album zařadili i vyložené oddechovky – instrumentální DE 175, která plynule přejde v Alone, moji nejoblíbenější; nebo hitovku Feelings Of Desire. Ale abych jenom nechválil, musím zmínit mně částečně nepříjemnou poslední píseň Hungover, která sice začíná poklidně (a zrovna tak bych si to na závěr desky přál), ale její zhruba střední část dost neladí mým sluchovodům. Kytarové riffy jsou už příliš nasekané a zpěv-scream mi v téhle chvíli prostě nesedí. Takto na závěr bych uvítal spíše rozvinutí úvodního tématu a klidné připlutí ke břehům pohody.

 

Dobrá, dobrá deska. Skvěle zkomponovaná muzika, která nepostrádá nápad a chuť jít vlastní cestou. Nechci tu šermovat pojmy jako „Cult Of Luna“, „Isis“ nebo „světová úroveň“, protože když někde něco podobného čtu, napadá mě otázka: „Co ten svět na TO?!“ Naše česká povaha nám asi nedovoluje jinak, než se s tím světem trochu ohánět (a dělám to taky), ale jiní už asi nebudeme. Klukům bych samozřejmě přál, aby se mezi koncertními zastávkami typu Dolní Kotěhůlky, Brno a Praha začala objevovat evropská (a klidně i zámořská) města, ale to všechno ukáže čas; potenciál by tu byl.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky