Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fen - Epoch

FenEpoch

Victimer7.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: FEN nestojí jen toporně ve svém vlastním mokrém teritoriu a nemočí si na nohy, ale rozhodli se jít dál, což je podstatou nového alba. Mnohem chutnější, přístupnější a uvolněnější, to je tvář dnešních FEN. Budiž bahno a odlesky zamračeného nebe v jeho špinavých vodách. I v nich lze nalézt krásu a dar žít.

Bažinatá krajina lužních lesů a ještě nedávno mrazíkem trápených tůněk se v rámci Innocence ozývá podruhé. V rámci Echoes ovšem poprvé. Jsou tomu necelé dva roky, kdy jsem čtenářům bývalého zinu představoval debut čtveřice FEN ''The Malediction Fields'' a ještě než se letos nížinné mokřady poprvé zazelenají do jarní krásy, nechám vás nahlédnout do jejich mystické zahrady podruhé. Nechám vás znovu se projít labyrintem cestiček kolem tlejících stromů a společně můžeme rozplést jejich příběhy až k samotnému pochopení a volné cestě ven. Stejně si myslím, že nebudu sám, kdo se do těchto bahnem načichlých končin bude čas od času vracet. Nové album ''Epoch'' je jedno z těch očekávanějších z letošní úrody, a tak nezbývá než jej nechat rozeznít naplno a nechat se unést zpět na území anglického venkova.

 

Pokud jsem v případě debutu mluvil o jisté nevyzrálosti až naivitě FEN a neschopnosti docela proniknout do tváře alba, dnes je mnohé jinak. Jak se tak prodírám nezbytným rákosím, tak už nedostávám tolik facek od neviděných větví v cestě, obličej není plný šrámů a vůbec to šlape tak nějak samo. Bahno, nebahno. Řečeno polopatě, tahle kapela se pročistila. Ano, neubylo jisté podzemnosti a zakaleného soundu, ale co do struktur samotných skladeb, došlo k evidentnímu zjemnění a uhlazení. Nový výraz FEN už tolik nekope, ale umí i zpomalit a vydechnout, pohladit a nebýt tak bezohledně zbrklý. Debut nebyla vyloženě špatná deska, jako spíše jen sázka na budoucnost. Ta budoucnost je tu dnes a ''Epoch'' zní báječně.

 

Nerad bych se pouštěl do významných ortelů o nalezení vlastní tváře, ale cesta FEN dostává svou podobu. Vše do sebe zapadá mnohem tvárněji, nic přehnaně nevyčnívá a pokud vynechám tradičně horší vokál, tak ani netahá za uši. ''Epoch'' - to je živelná směs melancholie, atmosfér post black metalu a čarovných rytmů shoegaze. A když se tohle dá dohromady alespoň způsobem, který nám servírují tito pánové od řemesla, může být podobná hudba spojena s mnoha výlevy emocí a skrytých fantasktních promítání vlastního nitra. Díky muzice FEN se lze podívat kamkoliv, ale když se vám podaří zavítat právě do oblasti jihoanglických bažin a lehké jarní mlhy, jste zaručeně správně. Jistě, atmosféra alba je výtečná, daleko přínosnější než v minulosti, ale úplně bezproblémové také není. Tím největším neduhem je podle mě jeho délka. Kvalita se postupem minut kdesi vypařuje, ztrácí se z dohledu a album až do konce jen tak plyne, bez většího zájmu a radosti z něj. Kdyby se podařilo ''Epoch'' o dvě skladby zkrátit, byla by to výhra. Takto to trochu bolí. Na závěr bych ale rád vyzdvihl song ''Of Wilderness and Ruin'', protože to je učiněná krása a je v něm naprosto vše výše popsané. Berme jej třeba jako mluvčího ''Epoch''.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky