Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fields of Locust - Subtopia

Fields of LocustSubtopia

Jirka D.1.4.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: U první desky mladé kapely bych spíš přivítal svébytnější tvorbu a touhu hudebně se vyjádřit po svém. V tomto případě se totiž jedná o snahu napodobit a tím kapela sama sebe odsuzuje ke hře na druhé housle. Naproti tomu se ale podařilo vytvořit místy i dost chytlavou a příjemnou muziku s dobrou vlastní produkcí a to rozhodně nelze neocenit, protože někdo musí dělat tu rutinu; ne všichni jsou tahouni ve svém žánru, tak to prostě je. Z tohoto pohledu dobře a snad i víc než dobře odvedená práce, která se snadno poslouchá a své posluchače si určitě najde.

Album Subtopia je jednou z těch nahrávek, které se ke mně zatoulávají řízením podivných náhod a neodhadnutelných životních okolností; možná se to občas stává i vám. Aniž byste jej hledali, aniž byste cokoliv byť jen tušili, najednou tu prostě je a vám nezbývá než se zaposlouchat. Celá anabáze pak bývá zakončena různě, někdy zklamáním ze ztráty času a jindy nadšením z dobré muziky. V případě Subtopie se to má jak s dnešním počasím – polojasno.

 

Asi by nebylo špatné prozradit nějaké základní informace o kapele, protože soudě podle sebe, o kapele Fields Of Locust jste mnozí určitě ještě neslyšeli. Ono ani není divu - předně jde o poměrně mladou kapelu, která svůj životopis začíná psát teprve od roku 2008, kdy se kdesi na jihu v Řecku dala dohromady čtveřice muzikantů, o nichž se mi toho už moc zjistit nepodařilo. Snad jen křestní jména a to, že už za sebou mají jistou hudební zkušenost z kapel různého metalového ražení. Zjistit víc někde na síti se mi nepoštěstilo, kromě profilu na „mém oblíbeném“ Myspace a jednoho skromně fungujícího blogu jsem nedohledal vůbec ničeho. Asi neumím hledat nebo co. Důležité pro dnešek je ovšem to, že mám k dispozici album – všech šest skladeb, téměř 58 minut roztahané (post) metalové hudby.

 

Tato šestice se vtěsnala na album nazvané Subtopia, které vyšlo někdy v červnu loňského roku. A vyšlo tak nějak samo od sebe, řekl bych, vše s ním spojené si totiž kapela vzala na své triko a zrod nahrávky zaštítila nálepkou „D. I. Y. production“. Zájemcům jsou k dispozici dvě edice – jedna ve formě volně stažitelných mp3, protože dle kapely: „we don't give a fuck about copyrights and bullshit like that“ a druhá pro náročnější zájemce, kteří mají možnost si za drobný peníz pořídit celkem vkusně zpracovaný šestipanelový, bezbookletový digipak. Na něm se dočtete něco málo základních informací a nechybí ani texty k jednotlivým skladbám. Snaha grafikova jistě zaslouží pochvalu, v dnešní době bych se spíš divil, kdyby tomu mělo být naopak.

 

Jestli někomu přijde hodina muziky na šest skladeb hodně a s jistým očekáváním bude natěšen na monumentální kompozice, bude muset svou představivost přibrzdit. Dominantou této hudby je jistá skromnost nápadů, časté opakování stejných témat a motivů a jejich pozvolné, hodně pozvolné rozvíjení. Úlohu nejpřednější celkem logicky hrají kytary, které se na albu tomto, stejně jako albech žánrově příbuzných, pohybují od lehounkých, rytmických vybrnkávaček až po sklaní polohy značné mocnosti. Každou skladbu vedou od útlého dětství, přes první krůčky, dospělost až samotnému závěru a do značné míry tak zastiňují nástroje ostatní. Baskytara se projevuje jen sporadicky a bicí fungují tak někde na pozadí – ani neruší a zároveň ani nezapadají do ztracena. Zpěv je řev a jak takový příliš nezaujme, naštěstí ho není mnoho; docela se těším, až někdo v rámci tohoto žánru přijde se něčím novým. Hlavní síla této muziky by tedy neměla být v složitosti kompozic jako spíš v jejich emoční hloubce a schopnosti navodit onu snivou atmosféru, takový metafyzický stav mezi bděním a spánkem. A tady právě dochází na ono polojasno, protože vedle do značné míry vydařených skladeb typu ...Under a hunter’s moon, jsou na albu obsaženy i počiny mírně fádní a v případě druhé Wolves... takměř nudné. Jako kdyby nezbyly síly dotáhnout skladby do konce, završit je něčím silným a rozvinout dané téma do všeobjímající hudební laskominy. Celá kompozice pak jaksi vyšumí do prázdna (typicky v An entrance to altered mindtrips) a veškeré napětí, které se ve vás nahromadilo během skladby a neodbytně si žádá být vypuštěno do prostoru v grandiosním finále, ve vás zůstane i nadále a začne tížit.

 

Nemůžu se ubránit dojmu, že spousta momentů na albu šla dotáhnout dál a hlouběji. I když nahrávka obsahuje i hodně povedené pasáže, první skupina bohužel mírně převažuje a to je určitě škoda. Rovněž nelze pominout fakt, že podobná hudba se už nějaký ten rok hraje a přijít s něčím podobným na konci první dekády působí trochu laciným dojmem. Na druhou stranu bych vůbec netipoval, že jde o první album zcela nové kapely, protože z tohoto pohledu působí deska značně vyzrálým dojmem a to včetně nadupaného zvuku a „self made“ produkce celkově. Zbabrat trochu na vlastním projevu a emoční hloubce skladeb a byl bych hodně spokojen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky