Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pakliže jsem v případě EP The Comfortable Low tvrdil, že se o takové hudbě nedá pořádně psát ani mluvit, ale musí se prožít a popustit uzdu představivosti, o Esoteric Oppression, nejnovějším díle švédských náladotvůrců The Moth Gatherer, to platí stonásobně. Vcelku razantní spodek jinak stále vlnivých hudebních proudů se může pro pisatele i posluchače jevit příjemnějším. Pro jejich zeslovnění poezie vykreslené do mlhavých náznaků souvětí.

The Moth Gatherer vychází ze sludge komunity. Ostré hrany a doomovou těžkopádnost, ne nepodobnou stylovým ikonám Cult of Luna nebo Isis, postupně nahrazuje vzletnost a temně jemná elektronika darkwave. Bývá zvykem, že interpreti vydávají EP coby stylové vykročení jinou cestou, než se ubírá regulérní stezka. The Moth Gatherer takto ukročili na The Comfortable Low. Pozvali dva různé zpěváky a ponořili se do jemných kontur elektroniky spojených s atmosférickým rockem. Jenže tento pokus neznamenal úkrok stranou tvůrčímu proudu. Jednalo se o náznak, co může být příště…

Jakožto milovníku hrubého vokálu kvituji s povděkem, že se na Esoteric Oppression znovu objevil expresivní projev, nořící se místy i do growlu. Při letmém poslechu novinky se nabízí tvrzení, že se vrací k předchozímu stylu, nicméně takto jednoduché to věru není. Zpátky jsou tedy uřvané zpěvy, máme tu opět i metalové kytary s domoovou atmosférou. Jenomže kapela pokračuje tam, kde skončila s The Comfortable Low. Písně se mnohem častěji než v minulosti vznáší a elektronika si našla své místo i mezi hlomozícími kytarami. Pánové si za těch pár let našli svůj projev a jsou vyhraní natolik, že si mohou dovolit aranžérská kouzla a v klidu si přeskakovat z nálady na náladu, nebo držet motiv jak chtějí dlouho.

Post metalová valivá surovost není narušována jemnými nuancemi a ty naopak jsou vypjatým growlem hnány do ještě větší extáze. Například po hodně tvrdé Motionless In Oceania, kde zvlášť vyniká dominantní basa a skladba ruší vyklidněný poslech dynamikou pocitů, je následující Utopia doslova balzámem na potrhané uši. Nepleťme se, Utopia je také metalová, ale možná díky klávesům má potenciál mnohem méně surový. Střídají se v ní tichá a hlučná místa a připravuje posluchače na katarzi spojenou s následující The Failure Design. Zde se mi na okamžik mihl v uších Devin Townsend se svým Ocean Machine. Ve sloce to pánové drhnou fest, ale ve zbytku vám budou drásat srdce. Věřte mi. Závěrečná hitovka Phosphorescent Blight klame duší i tělem. Zdá se totiž pro svůj lehce samply poháněný začátek poněkud rozverná. Není ale všechno takové, jak se zdá. Tato píseň má chameleonský syndrom. Když se zaměříte na jednu barvu, změní se v jinou. Metalová skladba se totiž zcela přirozeně promění v jemnou chuťovku, která by se neztratila ani naThe Comfortable Low. Vypadá to, že jsem zapomněl na úvodní The Drone Kingdom, viďte? Nezapomněl. Jen jsem ji chtěl vypíchnout. Miluji totiž její dlouhý začátek, který mi evokuje soundtrack k šílenému seriálu Legion. Má totéž charisma, kde se pojí strašlivý smutek, zoufalý výsměch, roztěkaná mysl a vzdorovitý truc. Posléze se The Drone Kingdom prolíná s razantními i tklivými vyhrávkami, má veškeré tendence pro to stát se stálicí. V této písni mi připadnou The Moth Gatherer zcela nejpřirozenější. Vše, co umí, co mají rádi a co může být i příslib, tato tryzna obnáší.

V minulosti jsem valným příznivcem The Moth Gatherer nebyl. Stylově šli mimo mě. Ale předchozí The Comfortable Low chytilo moji pozornost na udičku a novinka Esoteric Oppression ji přesvědčila, že se jí líbí. Co líbí, zamilovala se! Pánové ve svém čerstvém díle vrství monumentální hradby proložené jemnými žilkami plné melancholie. The Moth Gatherer mohou představovat novodobé hrdiny post metalového světa. A jestli ne hned, tak za chvíli možná ano.