Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Fires In The Distance - Circadian Promise

Fires In The DistanceCircadian Promise

Sorgh29.9.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Circadian Promise je ničím nevybočující, melodické album, které s tvrdými žánry jen neškodně koketuje.

Po čase jsem se podíval do melodických tůní s touhou zjistit, co se tam momentálně poflakuje. A slyším, že na melodičtější strunu vsadili třeba američtí metalisté s dlouhým názvem Fires In The Distance. Kapela pod křídly renomovaných Prosthetic Records, kteří jim věří již od dob prvního alba, letos servíruje třetí dlouhohrající desku. Tak se jdu seznámit.

 

FITD poznáte na první pohled. Jejich obaly jsou malá umělecká díla, připomínají klasické malby znázorňující člověka v melancholickém objetí přírody, v náruči lesa. Už tady můžeme cítit, jak se nad námi smráká a zraje melancholický podvečer. Vypadá to na příjemný sedánek.


FITD jsou popisováni jako melodický doom/death. Souhlasím s tím, že je to melodické, ale nazvat to death metalem je přestřelené. Když už, tak v jeho nejměkčí formě. Doom zpočátku budí dojem, že šel jen okolo a nejvíc ho absorboval právě obal. Ale jak album plyne, jeho role se ukazuje čím dál výrazněji a staví se na roveň melodické smrti. Je to tedy spolupráce žánrů, které dobře pospojované mají k sobě blízko. Jeden dává (nebo by měl) tvrdost, druhý atmosféru, tak nějak bych to viděl. 

 

 

Na první poslech příjemně znějící album postupem času přiznává, že jeho deathmetalová tvář má vytrhané zuby. Album působí umírněně, až na vzácné okamžiky mu chybí pravověrná tvrdost. Rozhodně bych přivítal větší roli tvrdých kytar. Sóla jsou zde skvostná, ale postrádám údernější riffy, které by atmosféře provětraly faldy. Rytmus se také nepřetrhne a až na vzácné okamžiky (druhá skladba) působí jako unavený stařec. Klávesy odvádějí standardní práci a pozvedají naše duše blíž nebesům, ale upřímně, kdo to chce? Zlo jakoby vymizelo z povrchu zemského.

 

Album se nás spíš snaží konejšit zvolna plynoucími melodickými plochami, které mají svoje kouzlo a dokáží vám sáhnout do duše. Čistý zvuk přispívá k jejich procítění, a nebudeme si nic nalhávat, jsou hlavním a nejcennějším atributem desky. Bohužel jako vše na tomto albu, jsou hudební nápady poměrně předvídatelné a povědomé. Na první poslech líbivé a sladce melancholické, ale opakovaně čím dál víc dokazují, že tohle už jsem slyšel, a že by to chtělo další skladbu. Stopáž přinejmenším poloviny z nich by snesla redukci a nic by se nestalo, tak strhující hudební děj opravdu nenabízí.

 

Circadian Promise je tak typickým představitelem melodického death metalu s doomovým zabarvením, který má své atributy tam kde mají být, ale to je zároveň důvod, proč je lehce zaměnitelný s jinými. Přes zvukovou brilantnost a místy dojemné pasáže prosvítá povrchní a nekomplikované řemeslo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky