Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fissure Of Riddles - Nemea

Fissure Of RiddlesNemea

Sorgh6.2.2018
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Anglické Fissure Of Riddles považuji za hodně zdařilý objev, který se mi naskytl celkem nedávno. V podstatě neznámá kapela, o které najít nějaké info je oříšek, se od svého vzniku (2012) vypracovala v hodně zajímavý projekt a je škoda, že zůstávají pro svět zatím velkou neznámou. Nedávno přišli na trh s prvním albem a je to hodně silná věc.

Je to pár dní, co kapela vydala svoji debutní nahrávku Nemea. A bez předchozí zkušenosti není snadné popsat hudební pastvu, která při poslechu doslova roste před očima. Syrový, zároveň však barevný konglomerát nejrůznějších elementů nabírá s každým okamžikem více síly a rozpíjí se do stran jako kaňka inkoustu v pijáku. Výšková křivka divoce kmitá mezi hlubokým mručením, ve kterých jen kvetou sludgeové blatouchy, a lehkými trylky rozespalých slavíků. Nemea má mnoho tváří, které na nás pohlížejí tu s větším, tu menším zalíbením.

 

Fissure of Riddles band

 

Nemá smysl pochybovat, že Fissure Of Riddles vyznávají tvrdou školu, i přes neutrální rozjezd se záhy ocitáme v hlubokých vodách instrumentálního orkánu. Glacial Retention je dobrá volba na úvod, která nažhaví nervová zakončení a jen zlehka naznačí další minuty. Kapela citelně přitvrdí, ale současně nechává dostatek místa pro melodie a spolupráci žánrů v širších souvislostech. Výrazná melodika se nevylučuje s často brutálními rify, jejichž kořeny se dají hledat hluboko v dusném podzemí. Nedivil bych se, kdyby album někomu při prvních posleších připadalo jako kompilace, na níž se předvedlo několik spřízněných kapel. Nemea je silně variabilní, proměnlivá jako dětská přání a je až s podivem, jak její části hezky navazují jedna na druhou. To vše potvrzuje předpoklad, kolik toho v sobě kluci dusí.

 

Silné momenty přicházejí v instrumentálních pasážích jako vystřižených z učebnic post-metalu. Mohou překvapit svou pozicí bok po boku s hardrockovými rifárnami sabaťáckého typu (Flensing The Dragon), ale postupem času to neskutečně ladí. Instrumentální plochy vyznávají krásu, svěžest odlehčení, aby jsme se posléze vnořili do hlubin divého proudu. Když se do nich napojí tvrdé rifování, je to jako nájezd švédského kultu měsíce. Stejně úžasná energie, zloba a hypnotická chuť propadnout tomuto démonovi. Spojeno s hrubým vokálem se často v myšlenkách obracím ke jménům jako The Ocean nebo právě Cult Of Luna.To by mohlo být určitou nápovědou co od Fissure Of Riddles čekat.

 

 

Jen těžko se hledá hluché místo, protože všechny skladby mají jasnou a členitou strukturu a každá míří na trošku jiné místo posluchačovy psýchy. Některé jsou hravější, jiné útočí na podvědomí podprahovým tlakem. Agrese střídá umírněné myšlenky. Nádherná sóla jsou ze skupiny těch, která jste neslyšeli a teď je to poprvé. Nepodbízejí se prvoplánovou líbivostí, ale překvapují rafinovaným kouzlem. Tím dokáží otevřít oči úzce zahleděným konzervám a potvrdit seriózní čistotu věci. Skladatelský um se tady hodně přiblížil slovu originalita.

 

Když nebudu hodnotit obal, který klame tělem a fakt se mi nelíbí (podle mě odpovídá úplně jinému stylu hudby, než je na placce), Nemea je skvělá. Snad nezůstane ojedinělým pomníčkem, který už se nepodaří překonat nebo alespoň dorovnat. Pokračování na stejné úrovni by naprosto stačilo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 7.2.18 16:32odpovědět

Zajímavá a netradiční deska. Určitě dobrý tip na více poslechů, tohle můžu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky