Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to pár dní, co kapela vydala svoji debutní nahrávku Nemea. A bez předchozí zkušenosti není snadné popsat hudební pastvu, která při poslechu doslova roste před očima. Syrový, zároveň však barevný konglomerát nejrůznějších elementů nabírá s každým okamžikem více síly a rozpíjí se do stran jako kaňka inkoustu v pijáku. Výšková křivka divoce kmitá mezi hlubokým mručením, ve kterých jen kvetou sludgeové blatouchy, a lehkými trylky rozespalých slavíků. Nemea má mnoho tváří, které na nás pohlížejí tu s větším, tu menším zalíbením.

Nemá smysl pochybovat, že Fissure Of Riddles vyznávají tvrdou školu, i přes neutrální rozjezd se záhy ocitáme v hlubokých vodách instrumentálního orkánu. Glacial Retention je dobrá volba na úvod, která nažhaví nervová zakončení a jen zlehka naznačí další minuty. Kapela citelně přitvrdí, ale současně nechává dostatek místa pro melodie a spolupráci žánrů v širších souvislostech. Výrazná melodika se nevylučuje s často brutálními rify, jejichž kořeny se dají hledat hluboko v dusném podzemí. Nedivil bych se, kdyby album někomu při prvních posleších připadalo jako kompilace, na níž se předvedlo několik spřízněných kapel. Nemea je silně variabilní, proměnlivá jako dětská přání a je až s podivem, jak její části hezky navazují jedna na druhou. To vše potvrzuje předpoklad, kolik toho v sobě kluci dusí.

Silné momenty přicházejí v instrumentálních pasážích jako vystřižených z učebnic post-metalu. Mohou překvapit svou pozicí bok po boku s hardrockovými rifárnami sabaťáckého typu (Flensing The Dragon), ale postupem času to neskutečně ladí. Instrumentální plochy vyznávají krásu, svěžest odlehčení, aby jsme se posléze vnořili do hlubin divého proudu. Když se do nich napojí tvrdé rifování, je to jako nájezd švédského kultu měsíce. Stejně úžasná energie, zloba a hypnotická chuť propadnout tomuto démonovi. Spojeno s hrubým vokálem se často v myšlenkách obracím ke jménům jako The Ocean nebo právě Cult Of Luna.To by mohlo být určitou nápovědou co od Fissure Of Riddles čekat.

Jen těžko se hledá hluché místo, protože všechny skladby mají jasnou a členitou strukturu a každá míří na trošku jiné místo posluchačovy psýchy. Některé jsou hravější, jiné útočí na podvědomí podprahovým tlakem. Agrese střídá umírněné myšlenky. Nádherná sóla jsou ze skupiny těch, která jste neslyšeli a teď je to poprvé. Nepodbízejí se prvoplánovou líbivostí, ale překvapují rafinovaným kouzlem. Tím dokáží otevřít oči úzce zahleděným konzervám a potvrdit seriózní čistotu věci. Skladatelský um se tady hodně přiblížil slovu originalita.

Když nebudu hodnotit obal, který klame tělem a fakt se mi nelíbí (podle mě odpovídá úplně jinému stylu hudby, než je na placce), Nemea je skvělá. Snad nezůstane ojedinělým pomníčkem, který už se nepodaří překonat nebo alespoň dorovnat. Pokračování na stejné úrovni by naprosto stačilo.