Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za přeletem anděla v režii Biosphere hledejme protnutí elektronické hudby s hudbou klasickou. Inspiraci v Beethovenově Smyčcovém kvartetu č. 14 a hudbu z větší části koncipovanou pro taneční představení nazvané Uncoordinated Dog (2019). Budeme objevovat nejednoznačnost a krásu díky downtempové elektronice, která působí uklidňujícím dojmem, ale jen u něj nezůstane. Prvky klasické hudby dodávají albu na dramatičnosti a mění dojmy a sny v důvěrné přiblížení se s orchestrem. Ten ale nakonec nepřichází, zůstaneme u jednoho skladatele a jeho oslavného tónu přikrytého dekou abstrakce.

Od tichých severských plání, kde nepotkáte živáčka po náznaky koncertních síní, které zdobí honosné stropy. Angel´s Flight je samozřejmě hudbou o prožitku, představách a navození určité atmosféry, k tomu byl Geir Jenssen také předurčen. Jsme svědky vzájemného prolínání obou hudebních sfér v jednu celistvou. Někdy jsme blíže syntetické hloubce minimalismu, odkud je nabíráno s poctivostí plného džberu, ale ta v podstatě nikdy nezůstane osamocena. A když ano, je to jen vzácný okamžik, hned příští minuty budou patřit symfoničtějšímu projevu. Celkově je ale tohle album o vzájemnosti. O tónech, které vede elektronika a jež jsou přitom klasikou.

Tohle mě na Angel´s Flight fascinuje. Jak si typický zvuk obou žánrů v klidu přebírá znění toho druhého. Pak je to jenom o položení se do hudby a vnímání všech jejích vrstev. Pokus o zachycení veškerého děje. Předlohou budiž obal, stejně nejednoznačný jako sama hudba. Barvy a tvary se liší, tvoří ale jeden obraz, na který když se dlouze zadíváte, najednou se dějí zvláštní věci.

Album není jen němým společníkem, který vám zahraje před spaním. Je víc průvodcem a našeptávačem. Ten není skoupý na zdvihnutí prstu a důraznější projev, když je to zapotřebí. Ne, tady nejsme jen v prostředí tichého pozorování na plátno přehrávané produkce. Když přijde čas, jsme v dobrém vyrušeni silnějším momentem, a je pravdou, že ten většinou patří do repertoáru klasické hudby, neboť jsou často jeho zdrojem smyčce. Ale aby to nebylo ruchovému ústrojí příliš líto, řekne si o výraznější (hlučnější) příspěvek alespoň v samotném závěru (The Clock and the Dial).

S Biosphere jsme v dílně jednoho z nejzásadnějším umělců na poli ambientní hudby a album po mnoha opakovaných seancích neuvěřitelně vyroste. Nabude na objemu, byť vše nahrává tomu, že je jeho tok daný a nerušeně plynoucí. Niterné objevy dalších zákoutí jsou však kouzelné. Pásmo se pořád rozšiřuje a na již oposlouchané motivy se vrství ty, které se doteď schovávaly pod povrchem, nebo někde za oním plátnem.

Angel´s Flight je povedený projekt, nebo chcete-li koncepční nahrávka. Pořád je to o tom, že když dá člověk na instinkt a přirozenost a nelpí na povrchnostech, je na dobré cestě. Z novinky Biosphere (tak jako také z alb v minulosti) mám přesně tento pocit. Tento druh uchopení tématu a jeho zpracování je ideálním průvodcem do tichého večera, kdy je člověk sám a soustředěný. Zavře se před okolním světem, oprostí se od všedností a otevře oči uvnitř své hlavy. Pokud to situace dovolí, tak dokořán.