Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fleshless - Slaves Of The God Machine

FleshlessSlaves Of The God Machine

Sarapis27.12.2011
Zdroj: promo CD od kapely
Posloucháno na: Hi-fi Philips
VERDIKT: FLESHLESS natočili standardní deathmetalové album, které je s ohledem na jejich zkušenosti spíše slabším dílem. Nahrávka se nezařezává do mozku, nedrtí kosti, nešlehá devítiocasou kočkou po zádech ani neškvaří kůži na uhel. A když death metal, tak aspoň něco z toho chci.

Nedávno nám tu kolega Jirka D. předložil vyčerpávající studii o digipacích a mě by v té souvislosti zajímalo, kolikatipanelový je digipak „Slaves Of The God Machine“ tuzemské kapely FLESHLESS, když se dá rozložit do všech světových stran a na jedné z nich dokonce dvakrát. Odhadoval bych to na 12-panel, je to možné? Je tím vlastně nahrazen celý booklet. Oceňuji, že se do takových věcí pouští i lidi u nás. Jen je škoda, že obal alba nevypadá moc vábně a že po rozložení bohaté skládanky celého balení nelze najít nic, na čem by moje oko spočinulo s odpovídajícím zájmem či obdivem (je to ale i otázka vkusu). Chválím tedy formu, ale z provedení nadšen nejsem.

 

Něco podobného by se dalo říci i o hudebním obsahu stříbrné placky. FLESHLESS toho mají od svého vzniku v roce 1993 hodně za sebou – jihoamerické turné, mraky koncertů po Evropě, sedm studiových nahrávek (včetně novinky), frontman Vláďa jako osobnost české extrémní scény i díky svému labelu -, to je slušný výčet, který generuje nemalá očekávání od nového alba. Jenže nic z toho na aktuálním albu „Slaves Of The God Machine“ jaksi není slyšet. Technicky samozřejmě není co vytknout. Zvuk je precizní, inštrumenty jsou ve správných rukou, význační hosté jsou na správných místech – forma tedy ok. Skladbám by ale podle mě slušel hrubší a neučesanější sound, který by zakryl občasnou fádnost materiálu. Tím se dostávám k té největší slabině alba – kompozici. Od tak zkušené kapely bych očekával něco víc, než jen průměrné skladby s průměrnými nápady. Ano, sem tam se objeví zajímavá vyhrávka nebo sólíčko (úvod a sólo v „To Dethrone God“, sólo ve „False Ascension“,…), ale i krátká stopáž lehce přesahující půl hodiny vyžaduje větší dávku invence, než jaké se dostalo aktuálnímu albu. A to jsem ještě nezmínil příšerné klávesové intro, které je kýčovité až z toho bolí zuby.

 

Zatím docela sada že? Ale né, album není špatné a jeho poslech není žádným utrpením (se skipem intra už vůbec ne), jak by mohlo z dosavadního textu vyplynout. Já jsem akorát trochu tvrdší, protože od sedmé studiovky renomovaného českého deathmetalového komba s grindovými růžky v minulosti jsem očekával prostřelenou hlavu a přišpendlenou prdel k židli a ne jen občasný kleping prstem do desky stolu. Fanoušci kapely však určitě nemusí bít na poplach. FLESHLESS zůstávají věrni svému stylu a to, že se tímto albem změní pramálo, to vlastně určitá část posluchačů ocení. Příznivci melodických riffů si své najdou, skočné tuc-partie slibují pogo na koncertech, střednětempé pasáže naopak rozvážné hrození publika. Naživo by to mohlo fungovat, ale co s tímto albem? Kde je hutnost, agrese, špína, krev a nekrofilie? Slovíčku brutal zde asi odzvonilo, a tak zůstal jen death metal bez pálivého koření.

Rozhovor s Fleshless zde.



 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky