Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fleshless - Slaves Of The God Machine

FleshlessSlaves Of The God Machine

Sarapis27.12.2011
Zdroj: promo CD od kapely
Posloucháno na: Hi-fi Philips
VERDIKT: FLESHLESS natočili standardní deathmetalové album, které je s ohledem na jejich zkušenosti spíše slabším dílem. Nahrávka se nezařezává do mozku, nedrtí kosti, nešlehá devítiocasou kočkou po zádech ani neškvaří kůži na uhel. A když death metal, tak aspoň něco z toho chci.

Nedávno nám tu kolega Jirka D. předložil vyčerpávající studii o digipacích a mě by v té souvislosti zajímalo, kolikatipanelový je digipak „Slaves Of The God Machine“ tuzemské kapely FLESHLESS, když se dá rozložit do všech světových stran a na jedné z nich dokonce dvakrát. Odhadoval bych to na 12-panel, je to možné? Je tím vlastně nahrazen celý booklet. Oceňuji, že se do takových věcí pouští i lidi u nás. Jen je škoda, že obal alba nevypadá moc vábně a že po rozložení bohaté skládanky celého balení nelze najít nic, na čem by moje oko spočinulo s odpovídajícím zájmem či obdivem (je to ale i otázka vkusu). Chválím tedy formu, ale z provedení nadšen nejsem.

 

Něco podobného by se dalo říci i o hudebním obsahu stříbrné placky. FLESHLESS toho mají od svého vzniku v roce 1993 hodně za sebou – jihoamerické turné, mraky koncertů po Evropě, sedm studiových nahrávek (včetně novinky), frontman Vláďa jako osobnost české extrémní scény i díky svému labelu -, to je slušný výčet, který generuje nemalá očekávání od nového alba. Jenže nic z toho na aktuálním albu „Slaves Of The God Machine“ jaksi není slyšet. Technicky samozřejmě není co vytknout. Zvuk je precizní, inštrumenty jsou ve správných rukou, význační hosté jsou na správných místech – forma tedy ok. Skladbám by ale podle mě slušel hrubší a neučesanější sound, který by zakryl občasnou fádnost materiálu. Tím se dostávám k té největší slabině alba – kompozici. Od tak zkušené kapely bych očekával něco víc, než jen průměrné skladby s průměrnými nápady. Ano, sem tam se objeví zajímavá vyhrávka nebo sólíčko (úvod a sólo v „To Dethrone God“, sólo ve „False Ascension“,…), ale i krátká stopáž lehce přesahující půl hodiny vyžaduje větší dávku invence, než jaké se dostalo aktuálnímu albu. A to jsem ještě nezmínil příšerné klávesové intro, které je kýčovité až z toho bolí zuby.

 

Zatím docela sada že? Ale né, album není špatné a jeho poslech není žádným utrpením (se skipem intra už vůbec ne), jak by mohlo z dosavadního textu vyplynout. Já jsem akorát trochu tvrdší, protože od sedmé studiovky renomovaného českého deathmetalového komba s grindovými růžky v minulosti jsem očekával prostřelenou hlavu a přišpendlenou prdel k židli a ne jen občasný kleping prstem do desky stolu. Fanoušci kapely však určitě nemusí bít na poplach. FLESHLESS zůstávají věrni svému stylu a to, že se tímto albem změní pramálo, to vlastně určitá část posluchačů ocení. Příznivci melodických riffů si své najdou, skočné tuc-partie slibují pogo na koncertech, střednětempé pasáže naopak rozvážné hrození publika. Naživo by to mohlo fungovat, ale co s tímto albem? Kde je hutnost, agrese, špína, krev a nekrofilie? Slovíčku brutal zde asi odzvonilo, a tak zůstal jen death metal bez pálivého koření.

Rozhovor s Fleshless zde.



 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky